SPIRIT2018

ČERVENEC

PROČ JE NAŠE PÉČE LEPŠÍ, NEŽ TA ÚSTAVNÍ

Nejlepší pro dítě je vyrůstat ve své, biologické rodině. Proto zákon ukládá dobu, během níž může maminka odloženého dítěte své rozhodnutí změnit. Právě na tu dobu, než se najde pro dítě řešení,
jsme tu my, přechodní pěstouni.
Úplně nejlepší pro novorozence je, pokud za ním pěstoun přijde ihned poté, co je jasné, že zůstalo samo. Jsou porodnice, kde náhradní mamince umožní být hned s miminkem, chovat ho, koupat, hladit.
Bohužel stále dochází k tomu, že se místo do PPPD svěří děťátko do ústavu.
V takovém případě je miminko na novorozeneckém oddělení samo až
do propuštění a ani potom to není o moc lepší…

Jedna z nás vzpomíná:
„ Marečkovi bylo 2,5 měsíce, když jsme si ho přivezli z kojeneckého ústavu. Měli jsme informace o tom, že je nejspíš těžce postižený, zřejmě nevidí, neslyší, ale je hodný, vůbec nepláče a dobře jí. První tři dny u nás vůbec neplakal, bylo to strašně divné, nepříjemné, smutné. Pak se začal měnit, začal na nás reagovat, začal nás potřebovat. Po pár dnech ze mě nespustil oči a já ho nemohla pustit z náručí. Paní doktorka na očním mi vysvětlila, jak vzniká tupozrakost. Dítě je nastavené na to, že na druhé straně někdo je. Pokud nemá podněty, pokud se nad ním nikdo nesklání, nikdo se mu
nevěnuje, tak se mozek nevyvíjí, jak má. Kdyby si s Marečkem nikdo
nepovídal a on by jen tak dál ležel, zrak by se mu nejspíš nerozvíjel. Proto má hodně dětí vyrůstajících v ústavní péči od narození problémy s očima.“

Zastánci kojeneckých ústavů tvrdí, že děti, které vyrůstají v jejich péči, jsou
často těžce postižené a potřebují odbornou zdravotní péči.
Statistiky o tom však neexistují.