SPIRIT2018

KVĚTEN

CO POTŘEBUJEME

Nejvíce potřebuji zázemí a pochopení nejbližší i širší rodiny. Bez nich bych to
nezvládla. Mám velkou oporu v manželovi, dospělých dětech i rodičích a vůbec celé rodině. Také žádný z mých přátel už neprudí, i když ze začátku jsem musela hodně vysvětlovat. Máme skvělou doprovodku, která nám dost pomáhá, ale určitě bychom to „dali“ i bez ní, jen by nám přibyla práce a starosti. Asi bych nezvládla, kdyby se většina dětí vracela někam, kde to nefunguje, to by mi připadala naše práce zbytečná.

Potřebuju věřit v to, co dělám. Vědět, že to, čím vším si přitom musím projít nebo čeho se musím vzdát, má smysl. A to mi ty rozesmáté oči dětí, které
u nás jsou anebo byly, dávají. Nejhorší je beznaděj a když vás v tom úředníci nechají.

Potřebuji, aby OSPOD i doprovodná organizace dělaly co mají,
ale nebývá to tak. Bohužel je spíš pravidlem, že to nedělají.

Chtěla bych být pro ostatní partner, ne se cítit jako onuce.

Pro mě je důležité mít pohodu doma, dobré školení včetně supervize (M+Š),
doprovodku, co neškodí a neočekávat, že věci budou fungovat,
být připravená na problémy.

Mám podporu i v synovi, který je již dospělý, také se snaží pomáhat. Mám
skvělou doprovodku. Bez těchto lidí bych to dělat nemohla. Velmi rychle by mě to semlelo. Děti jsou náročné, zvlášť ty poslední dvě – sourozenci. Mají za sebou nehezké věci a před sebou nejistotu, která staršího užírá a deptá. 

Potřebovala bych změnu, máme už tři roky po sobě velké děti, vždy
sourozence a přáli bychom si teď miminko, abychom se zregenerovali.
Prostě dítě nezatížené deprivací, dítě, které budeme vozit v kočárku a ne ho
sundávat ze skříní. Potřebovala bych, aby mě kraj a doprovodka braly vážně,
aby mě poslouchaly, mám strach z vyhoření. A bojím se, že nás vyřadí, když
na svém požadavku budu trvat.