SPIRIT2018

ÚNOR

NAŠE MOTIVACE

- NĚKOLIK SESBÍRANÝCH POHLEDŮ PŘECHODNÝCH PĚSTOUNEK -​

„Jsem dětská sestra a pracovala jsem v kojeňáku. Srdce mi rvala miminka
v postýlkách, co dotek znala jen z přebalování a koupání. Při krmení se dávala do polosedu na bok tak, aby jim lahvička sama držela a když plakala, nikdo je nepochoval. Emoce zakázány, není na ně čas.“

„V životě jsme s manželem dosáhli toho, co jsme chtěli. Poslali jsme do života
tři syny a byl čas se podělit s těmi potřebnými.“

„Osobně jsem velmi toužila dát lásku malým dětem. Netušila jsem, jak moc oboustranný proces to je. Také mi to přišlo velmi smysluplné, ta možnost, že pomůžete mnoha dětem, které jsou v nouzi a bylo jim odepřeno radovat se
ze svého dětství. Mám teď sedmé děťátko a nepřestává mě to naplňovat.“

„Nevytváříme nic nového, žádnou díru do světa, my jen vracíme stav věci před komunistickou éru ústavnosti. Vždyť za první republiky u nás byl propracovaný systém pěstounské péče, který komunisti po válce nahradili
svými ústavy všeho druhu.“

„Celý pracovní život jsem dělala s lidmi. Nejvíc mě dostalo oddělení
mladistvých vazebně stíhaných. Tam jsem poznala, jak se na dětské duši podepíší nevhodné životní podmínky, mizerná rodina nebo bezcitnost ústavní výchovy. “

„Totálně jsem v předchozím zaměstnání (učila jsem na 2. stupni ZŠ) vyhořela. Potřebovala jsem dělat něco, co má SMYSL.“

„Odrostly nám tři děti, nejmladšímu bylo tenkrát devět a už jsem byla tou dobou dokonce babičkou. Chyběl mi domácí šrumec, byla jsem málo
vytížená, tak jsem přemýšlela, co s tím. Tak teď vytížená jsem a ještě k tomu moc spokojená.“