2013

Za svojí práci vděčím panu prezidentu Klausovi. Bez legrace. V roce 2012 mě upoutal svým vetováním zákona o ochraně dětí. Svým vyjádřením o tom, že o děti opuštěné vlastními rodiči nebo o děti, které jejich rodiče zanedbávali, týrali či zneužívali, se v naší republice výborně staráme. 
Pronesl i úžasnou myšlenku: kdo se chce o tyto děti starat v domácím prostředí, má to dělat z dobroty srdce a zdarma.

Téma mě začalo zajímat. Hledala jsem informace o tom, co má zákon změnit. Četla jsem hlasy odpůrců změn, převážně odborníků z kojeneckých ústavů.

Naštěstí zněly i hlasy jiných odborníků, psychologů, lékařů, pracovníků v sociální sféře.

Prošlo to.

Myšlenka stát se přechodnou pěstounkou mi čím dál víc vrtala v hlavě. Byla přede mnou obrovská výzva: přesvědčit mého muže, aby se nechal horem dolem prolustrovat, naprosto upřímně mluvil a dlouho mluvil s psychology, svojí dovolenou vyplácal na školení a hlavně: aby se nadchnul se myšlenkou, že budeme do našich životů přijímat děti, které po nějaké době předáme dál. A že nebudeme vědět jaké dítě a na jak dlouho kdy přijde.

Zprvu si jen zaťukal na čelo. Jsem ale urputná. Strkala jsem mu ke čtení výzkumy, hledala filmy, zabývající se touto problematikou a citovala statistiky.

Žádost podepsal jen proto, abych mu dala pokoj. Stejně nás neschválí, podotknul.

Jenže nás schválili.

A přechodnými pěstouny jsme už tři a půl roku.

Můj muž dělá to, co si přál pan prezident. Po příchodu z práce staví se Zbojníkem letadlo, o víkendu ho bere na fotbal a s Berušou se neustále dohaduje o tom, kdo komu ukradl nos. 

Odměnou mu je (občas) teplá večeře. O děti se stará z dobroty srdce. 

Já dostávám odměnu pěstouna. Péče o Zbojníka a Berušku vyjde stát cca 35 000Kč měsíčně. Ústavní péče by stála cca 47 000Kč za Berušku a 32 850Kč za Zbojníka.
Za deset měsíců, co v péči tyhle dvě děti mám, jsem státu ušetřila přibližně 448 500Kč.

Můj muž, profesí zootechnik, pochopil význam toho, co děláme a i když mu to někdy pěkně leze krkem (22.35 pátek večer: ti říkám, je mi jedno jak, ale nějak jí vysvětli, že už bude spát. Klidně ji přilep pusu izolepou nebo ji  přivaž do postele, ale už pojď za mnou. Beruška: teto, pití, teto, pusu, teto, kakat...) ani na vteřinu nepochyboval o tom, že děláme správnou věc. 

On totiž vidí, jak se děti mění. Jak se z ustrašených uzlíků stávají usměvavé osůbky. 

Za tři a půl roku našimi životy prošlo (poslední dvě stále procházejí) deset dětí.

Čtyřikrát jsme si jeli do porodnice pro novorozence, čtyřikrát jsme přijali školáka, teď máme dvouletou princeznu a předškoláka.

Dvě miminka se narodila s abstinenčními příznaky, druhé mělo srdeční vadu, třetí bylo devátým odloženým dítětem jedné matky.

Nebýt přechodné pěstounské péče, šly by tyto děti do ústavu.

„Naše děti“ měly štěstí, že šly k nám. Ve chvíli, kdy byly právně volné, bez jakýchkoliv větších problémů přešly do péče nových, stálých rodičů. A rostou jako z vody. Jsou to veselé, krásné děti a když je potkáte s jejich rodinami, nenapadne vás, jak málo stačilo k tomu, aby byl jejich osud úplně jiný.

Právě teď je u nás osmdesát šest volných přechodných pěstounů. Osmdesát šest rodin, které jsou schopné ihned převzít péči o ohrožené dítě. Někteří mí kolegové jsou volní i několik měsíců. Někteří tři, někteří šest a rekordmanem z poslední doby je rodina, která byla neobsazená měsíců devět. Devět měsíců běžel plat dvacet tisíc korun někomu, kdo žádnou práci neodváděl. Nebyly děti. Respektive, byly dávány do ústavu.

Přestože je v zákoně jasně napsáno, že RODINNÁ péče má přednost před péčí ústavní, sociální pracovnice podávají návrhy na svěření dítěte do péče ústavů a soudci tyto návrhy schvalují. JE TO PROTO, protože TAKHLE se to dělalo vždycky. A protože, když se dítě zavře do ústavu, má paní sociální o jeden případ míň. Neotravuje ji žádný protivný pěstoun a nemluví o konkrétním dítěti, pro které je potřeba něco udělat. Dítě je položkou v šanonu, nakrmené, vydezinfikované a pod střechou.

PROTO JE POTŘEBA zákaz umísťování dětí mladších tří let do ústavní péče. Protože jinak je tam naše milé paní úřednice i přes dostatek volných pěstounů budou dávat. Pořád a pořád.

Nejde o děti, které musí být v péči lékařů. Jde o děti, které jsou propuštěny z porodnice nebo nemocnice a kdyby měly svou rodinu, byly by s ní doma. Protože nikoho nemají, jsou potrestány tím, že jdou do ústavu.

Za čtyři roky od schválení novely se ukázalo, že přechodná pěstounská péče opravdu funguje. Že se pěstouni dokáží postarat o odložená miminka, že se děti dostávají do stálých rodin, že prospívají lépe, než v ústavní péči.

Přesto jsme stále jedním ze dvou států Evropské unie, který malé děti do ústavu zavírá.

S velkou slávou otvíráme zrekonstruované budovy ústavů, chlubíme se novou fasádou a krásnými zahradami a politikům nepřijde divné nechat se fotografovat s dětmi, které vidí prvně a naposledy v životě, v objetí. Děti nepláčou, jsou hodné, usměvavé.

Vedení jednoho takového krásného ústavu souhlasilo s natáčením dokumentu. Prosím, koukněte se na něj.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10408111009-cesky-zurnal/215562262600004-v-nejlepsim-zajmu-ditete/

V hlavě mám víc záběrů,které mi z ní jen tak nevymizí: např.hrdou paní ředitelku, která by do ústavu dala své děti, protože ty ústavní jsou lépe vychované než ty její vlastní, odborné posouzení na zemi ležící holčičky  psychologem – hm, fixuje pohled, vyvíjí se výborně a nebo položení plačícího miminka na koberec se slovy: Jen se koukej, jak si ošklivá, když brečíš.

Takhle to prostě v ústavní péči je, jí se když je čas k jídlu, spí se, i když se dítěti spát nechce a na zahradu chodí až ty děti, které si tam dojdou. Ty menší mají smůlu, z budovy se nedostanou (není tolik personálu, aby je měl kdo brát na procházky).

Věřím tomu, že všichni pracovníci ústavu pracují nejlépe, jak dovedou. Věřím tomu, že pracují s nasazením, snad i s láskou. Přesto to nestačí.

Sleduji snahu MPSV o prosazení zákazu o umísťování malých dětí do ústavů. Zákaz měl platit již v roce 2014, ale nedošlo na to. Vláda měla o zákazu jednat před pár dny, ale jednání opět odložila.

Proč? Kvůli penězům.

Tady je jedna z odpovědí… (čepáno z výroční zprávy KÚ MOST file:///C:/Users/pc-pc/Downloads/V%C3%BDro%C4%8Dn%C3%AD%20zpr%C3%A1va%20-%202015%20(3).pdf).

V budově je 126 lůžek, tudíž zde může být až 126 dětí. ( ano, naše ústavní péče je opravdu rodinného typu)

Pracují zde: 1 psycholog, 2lékaři, 3 sociální pracovnice, 73 zdravotních sester a 3 fyzioterapeutky.

Dále 16 uklízeček, vedoucí THP, vedoucí stravování, 3 kuchařky, 7 pomocných kuchařek, 4 pradleny, šička, elektrikář, zahradník a recepční.

Tolik k odborné speciální a psychologické lékařské péči, kvůli které nemůžou odložená miminka spadat pod ministerstvo sociálních věcí, ale musí zůstávat pod resortem zdravotnictví.

1psycholog a 2 lékaři na 126 dětí.

Průměrný plat jednoho pracovníka je  27 637Kč. Kolik ze zaměstnanců tenhle plat má?

Náklady na jednoho pracovníka bez ostatních osobních nákladů jsou 41 956Kč.

Náklady na jedno malé dítě v skupinové, ústavní péči, kde se nejezdí na výlety, nechodí plavat, oblečení se předává z dítěte na dítě, kočárky a hračky dodávají sponzoři, kde se jídlo kupuje hromadně stejně jako čistící a hygienické prostředky, NEINVESTIČNÍ, PŘÍMÉ NÁKLADY NA JEDNO DÍTĚ JSOU 47 079Kč !!!

Propočítat investice (fasádu, zahradu…) a dotace se mi nepodařilo.

Myslím,  že tady odtud vane ODBORNÉ TVRZENÍ ŘEDITELŮ, PSYCHOLOGŮ A LÉKAŘŮ Z ÚSTAVNÍCH ZAŘÍZENÍ O TOM, ŽE JEJICH PÉČE NEPOŠKOZUJE DĚTI.

Mezi běžné praktiky patří tzv Dobrovolný souhlas s umístěním dítěte do ústavu, kde se matce odkládající dítě, dá podepsat papír, na jehož základě dítě nemůže být předáno do pěstounské péče.

Je jedno, že se matka už o své dítě nezajímá…

MPSV by v červnu měla předložit zákon, který by umožňoval postupně zakázat umisťování malých dětí do ústavů.

Premiér Bohuslav Sobotka jednání o této problematice neustále odsouvá, ministr zdravotnictví Ludvík se zákazem nesouhlasí ( jeho mantrou je, že miminka potřebují hlavně  odbornou zdravotní péči).

Proto se přidávám k iniciativě Dobrý start (http://dobrystart.cz/)

Vy, kteří jste fandili a fandíte Džefrimu, Hrozince, Skřítkovi Vítkovi, Vanilce, Berušce a Zbojníkovi a dalším dětem bez mámy a táty, podpořte nás. Denně se v naší republice do ústavní péče dostane 5 dětí. Pět dětí, kterým náš stát bere právo na rodinu.

O těchto dětech mluví „odborníci“  jako o poškozeném genetickém materiálu. Nemáme zapomínat na to, kdo tyto děti porodil.

Všech deset dětí, které prošlo péčí naší rodiny, se vyvíjí úplně stejně jako jiné děti. Džefri mi nedávno do telefonu zazpíval celou Holku modrookou, Hrozinka je vysmátá nádherná slečna, Vanilka šéfuje celé své rodině.  

Není to náhoda.

Dostaly šanci.

Mají na ni právo všechny děti.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

SPIRIT2018 z.s.

Nám.F.l. Věka 28
Dobruška 518 01
tel: +420721429879
IČ07351607

SOCIÁLNÍ SÍTĚ

Zajímavé odkazy

Podpořte nás

Číslo účtu: 2201484792/2010