Před časem jsme obeslaly všechny kraje s dotazy, jak přistupují k hostitelské péči, jakou používají metodiku a zda mají nějaká data.

Odpovědi byly vesměs stejné – hostitelství není v jejich kompetenci, máme se obrátit na MPSV nebo jednotlivé dětské domovy.

MPSV nám na náš dotaz zaslalo pozvání ke kulatému stolu právě na téma hostitelství.

My ho samozřejmě rády přijaly – a setkání jsme se účastnili, stejně jako zástupci ministerstva školství i zdravotnictví, ředitelky a ředitelé dětských domovů a odborníci z krajů.

MPSV otevřelo setkání vymezením pojmů a informacemi o současném stavu – Hostitelská péče je specifická forma podpory, která nabízí dětem z dětských domovů příležitost zažít rodinné prostředí a běžné životní vztahy, i když nemají zázemí vlastní biologické nebo pěstounské rodiny.

V České republice nemáme hostitelství zakotvené právně, nemáme ani žádné metodiky a postupy a bylo by potřeba něco takového vytvořit.

Debata se rozjížděla pomalu a hodně opatrně. Nejvíc mluvili zástupci několika neziskových organizací, které se hostitelství pokoušejí uvést do praxe, protože vědí, že umožňuje dospělým poskytnout dětem to, co jim chybí: individuální přístup, zájem, péči.

My ze Spiritu jsme se shodly na tom, že jsme z dalších účastníků – zástupců ministerstva školství a zástupců ústavů, cítili k hostitelství averzi. Hodně nás překvapila snaha děti v DD chránit před zájmem společnosti, což se právě my ve Spiritu snažíme povzbuzovat.

Zazněl i dotaz, jak stát zabrání tomu, aby hostitelé nechtěli po čase přijmout dané dítě do péče. To nám přijde už úplně absurdní – hostitelství k tomu sice nemá primárně vést, ale může v to vyústit – a co může být pro dítě prospěšnější než to, že naváže vazbu z bezpečným dospělým a získá rodinu….

A jsme u toho – u bezpečí. Jak rozeznat bezpečného hostitele, jak rozeznat bezpečný kontakt, bezpečnou vazbu. Kdo má žadatele posuzovat, péči hodnotit, kdo bude za co zodpovědný a kdo to bude platit.

Hostitelství, stejně jako pěstounství, vyvolává řadu otázek, emocí a obav, ačkoli se jistě všichni shodneme na tom, že obojí může mít přínos pro děti i na celou společnost.

Ano, uvědomujeme si nevýhody a výzvy hostitelství.

Víme, že sebou nese i jistá rizika a nevýhody. Pro děti může být střídání mezi dětským domovem a hostitelskou rodinou emočně náročné, zejména pokud se kontakt časem přeruší. Z hlediska psychologického je tento proces velmi citlivý – děti potřebují cítit stabilitu, a pokud dojde k narušení vztahu, může to jejich již zraněnou psychiku ještě více destabilizovat. Na druhou stranu mohou i hostitelé cítit určité limity, když nemají plnou rodičovskou pravomoc, a jejich možnosti tak nejsou stejné jako u pěstounů.

Z organizačního pohledu může hostitelská péče představovat další složitou položku v péči, a pro některé instituce může být její administrativní podpora zatěžující. Na straně zřizovatelů, kteří jsou zodpovědní za dětské domovy, může existovat strach z toho, že hostitelské rodiny budou mít na děti „příliš velký“ vliv a že mohou narušit chod jejich dětského domova a sytémové zvyklosti.

Morální aspekt hostitelské péče

Přestože hostitelská péče vyvolává obavy, zájem dospělých o děti bez funkčních rodin je zcela přirozený a z morálního hlediska více než oprávněný. Je známkou vyspělosti společnosti, že se dospělí zajímají o blaho dětí, které vyrůstají mimo rodinné zázemí. Tento zájem nevychází z lítosti, ale z vědomí, že každé dítě si zaslouží vztahovou zkušenost a pocit, že na jeho životě záleží. Vytváření takových vztahů může být náročné, ale smysluplnost hostitelské péče spočívá právě ve schopnosti nabídnout dětem pocit, že se někdo stará a záleží mu na jejich osudu.

Mezi námi je několik pěstounek, které hostitelskou péči zajišťují nebo zajišťovaly.

Když mluví o tom, že do své domácnosti přijímají další děti, zmiňují hodnoty, jako jsou laskavost, vstřícnost, soucit a otevřenost. Není snadné dítě do dětského domova vracet, nrozhodně není jednoduché odpovídat třeba na to, proč s nimi nemůže zůstat. Rodina jako celek i díky tomu zažívá proces, který posiluje rodinné vazby a vytváří prostor pro hlubší diskuze a sdílení pocitů. 

Může být hostitelství vaší cestou? 

V České republice působí několik organizací, které se specializují na podporu a rozvoj hostitelské péče, zejména pro děti z ústavní péče. Nabízejí jak informační podporu, tak praktické návody a možnost propojení s dalšími zájemci o hostitelství, včetně různých forem vzdělávání a podpory (např. supervize) pro hostitele, kteří chtějí pomáhat konkrétní věkové či cílové skupině dětí.

Děti patří domů, z. s. – Organizace s cílem rozvíjet alternativní formy péče o děti, včetně hostitelské péče. Zaměřuje se na budování vztahů mezi dětmi z ústavní péče a dospělými, kteří jim mohou poskytovat pozitivní vzory a bezpečné prostředí. Podporuje také proces přechodu do pěstounské péče tam, kde je to možné, a zajišťuje doprovod hostitelů i dětí.

20.11 tato organizace pořádá online klub na téma přechodu dítěte právě z hostitelské péče do péče pěstounské. Přihlášení zde: https://www.facebook.com/events/416752134823185/?acontext=%7B%22event_action_history%22%3A[]%7D