Jsme ženy, které se rozhodly změnit to, co se zdá zdánlivě nezměnitelné:   přístup státu, úřadů a společnosti k pěstounům a dětem vyrůstajícím mimo své biologické rodiny.

Marcela Tobiášová

Moje motivace k přechodnému pěstounství byla prostá: nudila jsem se. Celkem jsme s manželem předali devět dětí a pak se z nás řízením osudu manželem stali pěstouni dlouhodobí. Do rodiny jsme přijali dva sourozence, chlapečka a holčičku. Začátky vůbec nebyly snadné. Vlastně to bylo příšerně těžké. A někdy ještě je.  A když už se náš život zaběhl do jakžtakž klidných kolejí, narodila se našim přijatým dětem sestřička. Můj muž, který už nechtěl dítě, protože si připadal starý, se stal otcem rovnou tří dětí.  A já ve svých pětačtyřiceti mámou na mateřské dovolené.  Učím se otevřeně mluvit o svých potřebách. Hledám cesty jak spolupracovat tam, kde je to třeba. Věřím, že cesta ke změně v chování vede přes sebereflexi. Poslední roky jsem se snažila pochopit, proč se mi dějí věci, které se mi dějí. Nakonec jsem došla k názoru, že je to jedno. Že podstatné je to, jak se k nim postavím.

Adriana Zachová

Jsem dcerou Marcely T. Naši přechodnou pěstounskou péči začali dělat v době, kdy mi bylo patnáct a mladšímu bráchovi dvanáct. Chápali jsme, co dělají a jak je to důležité, ale stejně to pro nás bylo těžké. Někdy jsme potřebovala hodně pozornosti a tu jsme nedostali, protože právě třeba přijímali nebo naopak předávali a nebo se prostě starali o nějaké dítě. Vystudovala jsem taneční konzervavoř a pak (mámě navzdory) speciální pedagogiku a nakonec i sociální práci a politiku. Při studiu jsem pracovala v Domově pro dospělé s mentálním postižením a pak několik let ve školce a škole pro děti s těžkými kombinovanými vadami.  I já mám zkušenost s doprovázením – rok jsem byla ( na vedlejší pracovní poměr) klíčovou pracovnicí ve velké doprovodné organizaci. A díky tomu vím, jak velké nedostatky v systému jsou a kolik je toho potřeba změnit.

Marcela Jiřičková

Jsem speciální pedagog a po letech intenzivní práce ve školství jsem potřebovala změnu. Přesvědčila jsem manžela a stali jsme se pěstouny na přechodnou dobu. Do rodin jsme předali několik dětí a pak jsme, stejně jako řada našich kolegů, stáli před otázkou, zda dvojčata, pro která se rodina nenašla, dát do ústavu, nebo se stát pěstouny dlouhodobými. Rozhodnutí nechat si je na stálo bylo samozřejmé a jsem za to ráda. Netušila jsem, že na nás čeká velká zkouška v podobě zákeřné nemoci jedné z holčiček. Bylo to pro nás všechny strašně náročné a těžké období, které všechny kolem nás důkladně prověřilo. Díky této zkušenosti vím, jak hodně důležitá je pro nás, pěstouny, podpora a pomoc. Po vyléčení naší malé jsem nějaký čas pracovala jako klíčová pracovnice v doprovodné organizaci. Systém není nastaven dobře. Své zkušenosti využívám k tomu, aby se to změnilo.

Proč jsme začaly

Po zkušenosti z naprosto špatně zorganizovaného víkendového vzdělávacího pobytu, kde jsem poslouchala po xté slova lektora o tom, jak jsme my, pěstouni, obětí systému a jak vlastně vůbec nechápe, proč jsme se do něčeho tak těžkého jako je výchova dětí v náhradní rodině pustili, ve mně (Marcela T.) uzrálo přesvědčení, že pokud nezačneme měnit věci my, kteří je žijeme, nezmění se.

Stát vytvořil cestu k tomu, abychom se vzdělávali v tématech, která potřebujeme, nabízí nám odbornou pomoc i odpočinek. Jenže praxe značně pokulhává. Udělala jsem si průzkum mezi kolegy a potvrdila jsem si, že nejsem sama, kdo je nespokojený. Našla jsem si dvě spřízněné duše a založily jsme Spirit2018. z.s. - původně určený pouze k osvětě o pěstounské péči a k informacím o právech pěstounů. 

Postupně přicházely různé výzvy: pobyty, kalendáře, různé cesty, rozhovory, setkání s politiky, dotazy zájemců o pěstounskou péči i svěřování problémů našich kolegů ... a věcí, mkteré děláme přibývá, stejně jako našich spolupracovníků - pěstounů. 

Nejsme v tom samy

NAŠE VIZE 2028

  • V každém kraji je dostatečná síť terénních a ambulantních služeb pro rodinu. Tyto služby jsou vzájemně propojené, postavené na spolupráci a schopné flexibilně reagovat na širokou škálu potřeb ohrožených dětí a jejich rodin. 
  • Pokud nemůže dítě vyrůstat se svými rodiči, snaží se stát najít pečující osobu mezi příbuznými dítěte. Příbuzenská pěstounská péče má svá specifika a tak k ní stát přistupuje.
  • Každé dítě, které nemůže zůstat ve své rodině, je umístěno v rodině náhradní. Každý kraj má dostatek jak přechodných tak dlouhodobých pěstounů pro všechny věkové kategorie a různá specifika ohrožených dětí.
  • Pěstouni jsou náležitě ohodnoceni a jejich práce je vysoce ceněna. Jejich výběr a proškolení je profesionální, stejně tak jako jejich doprovázení. Úřady uznávají evidované přechodné pěstouny jako kompetentní k péči o dané dítě a tak s nimi také zacházejí. Doprovodné organizace dělají to, k čemu jsou určeny, tzn pomáhají pěstounovi s tím, co potřebuje. I ony pěstouna považují za kompetentního k jeho práci.
  • Díky tomu, že kraje mají dostatek žadatelů o pěstounskou péči a to i o vícečetné sourozenecké skupiny, děti jiných než většinových etnik a další specifické skupiny dětí, je přechodná pěstounská péče opravdu péčí krátkodobou.
    Pěstounská péče v našem státě je skutečně profesionální a zároveň láskyplná a lidská.
Co proto děláme?

MY V MÉDIÍCH

Jsme Hvězdy reflexu

Smyslem projektu Hvězdy Reflexu je systematicky registrovat české osobnosti a jejich skutky, které lze směle označit za hvězdné hodiny této země. Marcela byla vybrána jako jedna z hvězd - a ocenění přebrala za všechny pěstounské mámy. 

Rozhovor v Deníku N.

Vést rozhovor s Paní novinářkou Renatou Kalenskou - držitelkou novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky a Novinářské cenu Nadace OSF - bylo ctí. Deník N od té doby odebíráme. 

Žena regionu

Celonárodní soutěž ŽENA REGIONU je určena všem ženám, které dosahují jedinečných výsledků nejen ve své profesi, ale aktivně se podílejí i na veřejném životě, tvoří hodnoty, pomáhají nemocným, dětem či zvířatům, přispívají ke zlepšení a rozvoji svého regionu a ještě při tom zvládají péči o rodinu.

Maminka roku

Maminkou roku je každá máma, která své dítě miluje a která zvládá každodenní nástrahy mateřství😃, zmíněnou Maminkou roku s velkým M je myšlena soutěž, kterou pravidelně pořádá časopis Maminka. Na základě diváckého hlasování zde byly oceněje maminky v kategoriích Maminka Blogerka, Maminka Hrdinka a Maminka Podnikatelka.

Zpět na menu