KAMILA  BUBELOVÁ

Obsah článku

Jsem právnička, máma a pěstounka. Moje cesta k pěstounství byla přímočará, ale velmi dlouhá. Když jsem ve dvaceti letech chodila s tehdejším přítelem, on pracoval jako vychovatel v dětském domově. Já tam za ním párkrát týdně chodila, když měl odpolední službu. Četla jsem si s malými dětmi, doučovala děti starší. A tím, jak jsem nasála atmosféru a okolnosti života v dětském domově, vzala jsem za své, že když nechci, aby děti vyrůstaly v dětských domovech, musím se stát pěstounkou. Jenže trvalo celé následující čtvrtstoletí, než jsem vychovala vlastní děti a měla materiální podmínky pro přijetí pěstounského dítěte. Jakmile nejstarší syn odrostl a osamostatnil se, jeho prázdný pokoj na mne zavolal: Mámo, teď je ten čas; nějaké dítko čeká na tento pokoj a vaši náruč. Úřední proces trval dlouho, ale na jeho konci jsme do rodiny přijali třetího syna.

Právnička

Další články