O nás 

Rosteme na základech vzájemné pomoci a podpory. Spojuje nás PĚSTOUNSTVÍ, které nám kromě naplnění a lásky přináší i starosti, problémy a třeba i vyčerpání.

Jsme ženy, mámy, pěstounky.

Marcela Tobiášová

Pěstounskou mámou jsem od roku 2013, tedy více než deset let. Prvních pět let jsme byli společně s manželem pěstouny přechodnými, celkem jsme předali osm dětí. Pro děti  č. 9 a č. 10 se žádný rodina nenašla a my se rozhodli nechat si je, ukončit PPPD a stát se pěstouny dlouhodobými.

Ten moment, kdy zaznělo, že děti půjdou po roce naší přechodné péče do dětského domova jsem se rozhodla že udělám co bude v mých silách, aby se tohle nestávalo dalším dětem.

Aby žádným dětem nehrozilo, že budou vyrůstat v dětském domově. Díky příběhům našich i jiných dětí jsem si uvědomila, jak obrovské štěstí a oporu mám ve své rodině a dala jsem si slib, že všechno, co umím, použiju k tomu, aby žádné děti v našem státě nemusely žít v ústavu.

Spirit jsem zakládala v době, kdy jsme přijali naši nejmenší. Během pěti let jsem vytvořila komunitu žen – pěstounek – a společně se nám daří měnit to, co se zdá zdánlivě nezměnitelné: přístup státu, úřadů a společnosti k pěstounům a dětem vyrůstajícím mimo své biologické rodiny. 

Adriana Buday

Vystudovala jsem PeF UK a FF UK (obory Speciální pedagogika a Sociální práce). Už při škole jsem ráda pracovala s dětmi. Moje největší pracovní výzva byla MŠ a ZŠ Smiling Crocodile, kde jsem šest let působila jako třídní učitelka pro děti s kombinovaným postižením a jako muzikoterapeutka v mateřské škole. Díky tomu jsem se naučila přistupovat k dětem individuálně a s respektem.
Dětem naslouchám a ráda s nimi rozvíjím jejich kreativitu. Celý život miluji pohyb a tanec, vystudovala jsem taneční konzervatoř Duncan Centre a momentálně v rámci celoživotního vzdělávání studuji kurz Kreativní pedagogiky na DAMU.  Mám zkušenost i s doprovázením pěstounských rodin – rok jsem byla (na vedlejší pracovní poměr) klíčovou pracovnicí ve velké doprovodné organizaci. Díky tomu vím, jak velké nedostatky v systému jsou a kolik je toho potřeba změnit. S pěstounstvím mám i přímou zkušenost – jsem dcerou Marcely T.  

Marcela Jiříčková

Návrh bez názvu (3)

Jsem speciální pedagog a po letech intenzivní práce ve školství jsem potřebovala změnu. Přesvědčila jsem manžela a stali jsme se pěstouny na přechodnou dobu. Do rodin jsme předali několik dětí a pak jsme, stejně jako řada našich kolegů, stáli před otázkou, zda dvojčata, pro která se rodina nenašla, dát do ústavu, nebo se stát pěstouny dlouhodobými. Rozhodnutí nechat si je na stálo bylo samozřejmé a jsem za to ráda. Netušila jsem, že na nás čeká velká zkouška v podobě zákeřné nemoci jedné z holčiček. Bylo to pro nás všechny strašně náročné a těžké období, které všechny kolem nás důkladně prověřilo. Díky této zkušenosti vím, jak hodně důležitá je pro nás, pěstouny, podpora a pomoc. Po vyléčení naší malé jsem nějaký čas pracovala jako klíčová pracovnice v doprovodné organizaci. Systém není nastaven dobře. Své zkušenosti využívám k tomu, aby se to změnilo.

Další ženy Spiritu

Hodnoty Spiritu

Naše vize 2028