PODĚKOVÁNÍ HOLKÁM Z MARKETINGU

Jsem skoropadesátka, pěstounská máma tří malých dětí. Nejraději si hraju (s nimi nebo sama) a pokud si nehraju, tak píšu. Píšu o sobě, o nás, o lidech z mého okolí, příběhy naše i jiných pěstounských rodin. Občas něco zveřejním, ale většina mých textů zůstává před druhými skrytá, ne že bych je nechtěla ukázat, ale protože je prostě nedotáhnu, nedodělám, nestíhám je.

V roce 2018 jsem společně s dalšími dvěma pěstounkami založila náš spolek SPIRIT2018, spolek na podporu nás, pěstounských rodičů a na podporu změn, které jsou v našem státě v oblasti náhradní rodinné péče nutné. Je jich totiž stále hodně. 

ZAČÁTKY

Napsala jsem kalendář Cesta pěstounstvím, kolegyně zařídila fotografie a my, ženy ze Spiritu,  jsme ho potřebovaly prodat. Vytvořila jsem tedy stránku na facebooku, přesvědčila svou milou sousedku, aby kalendář graficky zpracovala, vytvořila nám logo, firemní barvy a doslova jsem ji dotlačila k udělání našeho prvního webu. Zisk z kalendáře jsme poslaly dál, na dobré věci.

Kalendář měl úspěch a my dělaly příští rok další. S většími zkušenostmi, ale také s větším nákladem. Jmenoval se My a naše jiné“ děti. Zjistila jsem, jak hodně mě baví „prodávat“ myšlenku, že všechny děti patří do rodin. Že umím zaujmout, vystihnout podstatu, nadchnout, argumentovat. Přišla výhra v Ženě regionu, ocenění v anketě Lidé, kteří nás inspirují a Maminka roku, kde se  mi Tamara Klusová  svěřila, že jednou (ke stáří),  chce být jako já. Udělaly jsme prostě ve Spiritu kus obrovské práce. V té době se ukázalo, že tým, který jsem vytvořila, není týmem. Narazila jsem na své limity v komunikaci, byl covid, přecenila jsem schopnost uhlídat problémy, přidala se nedorozumění. Kalendář se prodal, peníze šly opět na dobré věci a já zůstala prakticky sama. Já se svojí vizí, motivací  změnit co nefunguje, zklamáním a velkou  únavou.

JAK JSEM NARAZILA NA HOLKY Z MARKETINGU

Dala jsem SPIRIT na nějakou dobu spát. Dostala jsem pracovní nabídku a přijala ji. Z výzvy „pomoz mi s facebookem“ bylo „potřebujeme  změnit web, umíš to s newsletterama a posílám ti heslo na linkedin.“ Najednou jsem měla plnou hlavu budování značky někoho jiného, každý den jsem se učila nové věci, sjížděla jsem výuková videa a když jsem nevěděla, zaplatila jsem si odborníka, který bral za konzultaci to, co já za týden.

Přihlášení se na MENTORING HOLEK Z MARKETINGU jsem vzala jako šanci dostat do pohody nejenom sebe, ale i lidi kolem mě. Věděla jsem, že chci pracovat v týmu, že se ráda nechám inspirovat druhými, že potřebuji zpětnou vazbu, nechci být sama. Chtěla jsem najít způsob, jak dělat správně svoji práci a ujasnit si, jestli to, co dělám – například obsah webu nebo různé příspěvky, je dobré.

Mojí mentorkou byla HANA . Na první pohled mi přišla strašně pozitivní, jemná, moc holčičí … Ale přesně to jsem potřebovala. Přestat tlačit a nebýt tlačená. Hned na prvním setkání jsem si uvědomila, že vlastně nevím. Nevím, jestli chci svou kreativitu a své nápady věnovat cizí společnosti. Že jsem na nabídku kývla proto, abych pomohla. Že nejsem schopná říct, kolik bych měla dostávat peněz, abych z té práce  měla dobrý pocit. Vracela jsem se ke svému psaní a tématu pěstounství, kterému jsem neměla čas ani sílu se věnovat.

Schůzek bylo celkem pět a já si v jejich průběhu definovala, že chci přestat pracovat na cizích projektech, ale že se chci věnovat tomu svému – SPIRITU. Pojmenovala jsem si, jak mě zabolelo, když mi jedna paní novinářka nadšeně oznámila, že bude psát knížku o pěstounských rodinách. Poprosila mě o propojení s rodinami a já se z toho nějak vymluvila, za což se dodatečně omlouvám a i dost stydím. Ale až při povídání s Hankou jsem vyslovila to, co jsem měla uvnitř: všechny ty příběhy, které jsem naposlouchala, které se svými kolegyněmi a jejich dětmi žiju, všechny ty příběhy chci zaznamenat já. Samolibé, ješitné, troufalé. Možná nedostižné. Ale byla to strašná úleva říct nahlas. (Mimochodem, paní novinářce knížka opravdu vychází a jmenuje se Náhradka a podle toho co o ní vím, bude opravdu hodně dobrá).

To, na co jsme v průběhu našich setkání narážely,  byla moje zahlcenost a neschopnost dotáhnout co začnu. Došla jsem také k tomu, že si chybím. Že chci cvičit, dobře si vařit, sjíždět na instagramu krásné fotky různých květin, že chci být častěji v přírodě. Pochopila jsem, že jsou věci, které mi jdou samy od sebe úplně snadno a že není vychloubání o nich mluvit a že jsou věci, které mi nejdou vůbec a je důležité najít způsob jak je nedělat. Třeba daně. Nebo tabulky. A uvědomila jsem si, jak hodně toužím po pořádku a určité čistotě a jasnosti v mém životě, jak doma, ve skříních, tak i ve světě kolem, ve vztazích.

A začala jsem třídit a uklízet.

Z toho co jsem se s Hanou naučila, těžím dosud. Líp pracuju s časem, tvořím si svůj vlastní systém, chodím pravidelně cvičit, jezdím s kamarádkou na půl den do wellnessu, už zase píšu, čtu večer detektivky, zasadila jsem 100 tulipánů, nechala jsem si střihnout ofinu. V mém životě není nikdo, kdo by v něm neměl být.

Jediné, co mě tíží, je Hanka, s kterou jsem se domluvila, že budeme pokračovat po letních prázdninách a já se jí do teď neozvala. Je to tím, že na další změny (nové věci, projekty, učení se) není v mém životě ještě místo. Ještě stále uklízím, dopisuju, dodělávám. Ale moc ráda ji oslovím ve chvíli, kdy budu začínat další nové věci a doufám, že mě přijme jako svou klientku a bude mě dál mentorovat.

Reklama na BRANDOVOU AKADEMII HOLEK Z MARKETINGU na mě vyskočila ve chvíli, kdy se naší malé staly dva úrazy za sebou a ona mi visela kolem krku dnem nocí, práci jsem nedokázala dělat tak, jak jsem měla a s Hankou jsme za sebou měly asi dvě setkání.

Po přečtení obsahu akademie, jmen lektorek a systému výuky mi bylo jasné, že by pro mě byla přínosem. Na druhou stranu – bála jsem se společnosti mladých ambiciózních bab a toho, že se budu ztrapňovat.

Přihlásila jsem se.

A pak jsem ohromeně koukala na email, který mi říkal, že mám ve svém google kalendáři vepsané termíny schůzek. Samy se mi tam vepsaly. Netušila jsem, že to lze. Přišlo mi to jako kouzlo. Kouzlo, které chci umět. V salybusu (už vím, co to znamená) byly zapsané cíle jednotlivých přednášek, v google učebně jsem měla materiály, chodily mi připomínky a upomínky … A já, možná poprvé v životě, zažívala na vlastní kůži vzájemnou sounáležitost, podporující atmosféru, respekt zkušených odbornic  k nám začínajícím. Pro mě naprosto nový svět – svět v onlinu – svět mladých, předsudky nesvázaných „holek,“ svět úplně jinak silných  žen než které jsem dosud znala.

Každé setkání pro mě bylo neuvěřitelně růstové. Mám ráda, když věci odsýpají. Zpracovávala jsem úkoly, sice často pozdě, ale přece. Bavilo mě to. Marketing není sprosté slovo. Marketing je způsob, jak dostat věci, nápady, idee k tomu kdo je chce, potřebuje, postrádá.

Díky MENTORINGU jsem si uvědomila, co chci, nechci, co jsou mé silné stránky a co je pro zbytečně těžké a nereálné a díky AKADEMII vím, jak a co mám dělat proto, aby se mi dařilo budovat komunitu profesionálních pěstounských rodin a měnit svět ohrožených dětí k lepšímu. Protože přesně to je to, co chci.

Takže: #Holky z marketingu, strašně moc děkuju.