PŘÍBĚH BEZ ŠŤASTNÉHO KONCE – POKRAČOVÁNÍ
Začátek Příběhu bez šťastného konce
8. 11. si děti převzal tatínek a odvezl. Z toho předání jsou vytvořené dvě zprávy – jedna od vedoucí tvé doprovodné organizace a druhá od vedoucího sociálního odboru.
Ano, chtěla jsem, aby si je tatínek převzal, aby vyvinul nějakou aktivitu, chtěla jsem, aby si pro ně přijel, tak jako každý jiný rodič. Byl z nemocnice už měsíc a dětem ani nezavolal, nepřijel na návštěvu. My za ním doma byli. Nikomu nepřišlo divný, že nemá nikoho, kdo by ho k nám třeba dovezl, že nemá žádné sociální vazby. Nikdo s ním nehnul, aby projevil nějaký zájem.
Děti u mě zůstaly o čtyři dny déle, než bylo předběžné opatření, vyšla jsem vstříc prosbě, abych se o ně postarala, než bude hotový ten byt. Prosbě „naší“ sociální pracovnice. Čekala jsem alespoň příjemné rozloučení, třeba poděkování, jak jsme to společně zvládli a místo toho přijel chlap, kterého jsme já ani děti neznali a tatínek, místo toho, aby šel obejmout děti, zůstal s cigárem u auta.
ZPRÁVA DOPROVODNÉ ORGANIZACE PĚSTOUNKY
Ty zprávy pročítám pořádně až teď. Je mi z toho akorát hnusně.
CO BYLO DÁL?
Dál byly Vánoce a Pavlík i Kája za mnou nějak hned po Štědrém dni přijeli. Dává ti to smysl? Ve zprávě od Ospodu se píše, že jsem otce nepustila dál. A pár týdnů potom ke mně jdou děti na Vánoce. My si to užili. Já je pak hodila domů, tátovi jsem přivezla štangli salámu, on byl rád a já byla spokojená, že je alespoň vidím. A věřila jsem, že tátu vyšetří a podle toho se uvidí co dál. Že tam bude docházet nějaká pomoc, která se o děcka prostě postará. Že to nikdo nenechá jen tak. Těsně před předáním jsme s Káju stihly vyšetření v SPP. Tam naprosto jasně vyšlo, že má mít ve škole podporu, vůbec mě nenapadlo, že další 4 roky škola neudělá nic. Také tu bylo jasný postoj KÚ, který také trval na vyšetření otce a jeho rodičovských kompetencí. Vlastně to chtěli úplně všichni (psycholog, který vyšetřoval děti v mé péči, nový psycholog, který rozhodl po 15 minutách, že se děti vrátí a měl s nimi dále pracovat. Já žádala soud o prodloužení PO a posudku na otce. Sanační organizace napsala zprávu o spolupráci s otcem. Vykreslila mě jako někoho, kdo nechce s otcem komunikovat.
Ten nový psycholog, který měl s dětmi pracovat, po dvou návštěvách zjistil, že děti nemluví (jaké překvapení) a že si s nimi neví rady. Zkoušel oslovit ještě tetu dětí, jestli by se mohl s dětmi scházet u ní, ale ta už toho cirkusu měla také dost. Udělala pro tu rodinu max a OSPOD ji stejně jako mě, neustále něco nařizoval a zakazoval. Dokonce jsme společně dostaly výtku, že jsme společně s dětmi navštívily hned na začátku ten byt.
Jak to o tom psychologovi víš?
Protože mi volal. Přišla jsem si jak v nějaké parodii. Nechtěl chodit do toho bytu, otec s ním nespolupracoval. Odmítla jsem to s ním řešit, měla jsem všech odborníků taky plný zuby. Rozhodla jsem se, že budu taková teta na zavolání, když budou děcka chtít. Pavlík měl tablet, vždycky napsal třeba ahoj nebo halo.
Přechodný pěstoun má po každém předání dítěte čas na odpočinek, než přebere další dítě. Jak to bylo u tebe?
Jela jsem na hory s holčičkou, kterou jsem měla v péči před tím. A taky jsem si za své peníze, v době svého volna, dojela na krajský úřad vyslechnou stížnost, kterou na mě podala paní sociální.
Na co si stěžovala?
Na mě, na můj neprofesionální přístup. Víš, já jsem to jen tak přelétla, ukázali mi několik stránek textu, byly to samé lži a hlouposti. Nějak jsem se k tomu vyjádřila, oni mi dali za pravdu a jela jsem domů. Vím že tam bylo, že bych neměla dělat pěstounku Já nevím, jestli mě chtěla profesně zničit nebo si myslela, že to její chování bude mít nějakou dohru.. . Každopádně kraj mi dal za pravdu, dál mi svěřil mi další dítě, takže předpokládám, že to tam taky považovali za nesmysly.
Počkej, tohle přece musí mít nějaké náležitosti. Sociální pracovnice vznese vážná obvinění a její nadřízený zjistil, že byla nepravdivá. Buď je napsala s cílem poškodit profesionálního pěstouna, kterého stát proškolil, investoval do něj peníze a uzavřel s ním smlouvu, nebo je prostě hloupá a stát – prostřednicvím Krajského úřadu – musí na ta zjištění nějak reagovat.
Marcelo, vždyť to znáš. Pro mě nebyl problém dojet s dětma kamkoliv, nechat opravit věci co zničily a znovu a znovu jim pomáhat, ale kapacitu na to bojovat s jednou pro mě naprosto zlou a zákeřnou sociální pracovnicí jsem prostě neměla. Vykašlala jsem se na to.
COVID
Na jaře 2020 přišel covid a zavřely se školy, obchody. Volala mi teta, že šla na návštěvu a že děti nemají obědy a zas celé dny všichni leží jen v posteli.
Teta – objevuje se nám v tvém vyprávění po několikáté, kdo to vlastně je?
Švagrová tatínka. Ona se jim snažila pomoc, díky ní tam ještě před tím, než se tátovi stal ten úraz, začala docházet ta první sanace, ona ty špatné podmínky hlásila, ale nikdo ji nebral vážně. Od začátku spolupracujeme, ona doufala, že se konečně něco změní. Taky proto odmítla děti převzít do péče, když byl otec v nemocnici. Věděla, že by to nezvládla. Je to zvláštní situace, ona jim léta pomáhá, ale děti ji vůbec nebraly a nemluvily s ní. Ještě se stará o maminku a s manželem mají malý byt a v práci směnuje.
Covid, děti bez jídla, zavřené školy, nejezdily autobusy… Co jsi udělala?
Jela pro ně, dokrmila je, učili jsme se a tak jako v normální rodině. My si to docela užili navzdory Covidu. V té době jsem měla doma novorozence v přechodce.
A
A napsala jsem to sanaci, tomu psychologovi i té sociální pracovnici.
A
A takhle to šlo dál, občas přijeli, vždyť to víš, Pavlík šel na učňák, natrénovali jsme spolu jízdu autobusem, domlouvala jsem se s jeho třídní, když propadl, vyměnili jsme simku, aby měl data a tak. Jezdili jsme spolu na koupálko, na výlety i za vámi.
Tátu nikdo nevyšetřil, to víme. Tvoji žádost o přezkoumání rodičovských kompetncí soud smetl ze stolu, před pár týdny jsi ji podala znovu, opět bez odezvy. Nedošlo ani k jednání.
NE, NEDOŠLO. Dvakrát to bylo zamítnuto. U soudu si nejspíš myslí, že jsme nějaká šílená pěstounka, která chce ukrást patnáctileté dítě.
Co sanace? Asistent pro Karolínku?
Sanace tam nějaká snad chodí, ale bez výsledku. Karolínka je čím dál hubenější, zamlklejší. Myslím, že už to nikoho dál nezajímalo a že ji škola prostě nechává být. Nechodí ani na obědy, to je jediné co sanace změnila, že nemusí obědvat ve škole. Zdůvodnili to tak, že odmítá jíst před ostatními Nejdřív oběd nosil tatínek domů v ešusu, když začal pracovat pro oběd už nikdo nešel a doma se nevaří.
EPILEPSIE NEBO VOLÁNÍ O POMOC?
Loni prodělala Karolínka první epileptický záchvat. Přesněji tedy něco, co tak vypadalo. Pavlík ji našel doma, běžel pro sousedku a ta zavolala záchranku. Víš co? Káje se ve škole udělalo blbě, tak jí poslali domů. Ne že by táta byl doma nebo že by ho volali, ať přijde. Prostě jí poslali domů. Protože na ní všichni kašlou.
Na neurologii, kam ji sanita převezla, ji vyšetřili a dostala nějaké léky, snad na epilepsii.
Ty léky tak nějak brala a nebrala. Bylo jí blbě. Tak jsem začala jednat, objednala jsem ji na nové vyšetření, neurologické vyšetření epilepsii nepotvrdilo, lékař léky zrušil a poslal nás na psychiatrii. Měla jsem na všechno souhlas tatínka, ten byl rád, že nic nemusí.
K psychiatrovi jsi s ní jela ty. Proč nejel táta, nebo proč nejel alespoň s vámi?
Protože to nechápe, nerozumí tomu riziku, nebere Káju vážně, prostě on to má jinak. Podle mě se i vystavuje riziku, že se opravdu něco stane a on ponese odpovědnost.
Psychiatr napsal děsivou zprávu a já ji rozeslala všem, kteří se před tím nějak angažovali. Napsala jsem jim, že od toho záchvatu mám od otce plnou moc a po domluvě s ním jí vozím na vyšetření a opětovně u mě tráví čas. A že na tom není dobře psychicky, ale ani fyzicky a že apeluji na rychlé řešení.
ALARMUJÍCÍ ZPRÁVA PSYCHIATRA
Kdo a jak reagoval?
Hned druhý den mi vedoucí odboru Náhradní rodinné péče našeho kraje napsal, že jako KÚ nemá k dispozici aktuální spisovou dokumentaci ani IPOD a že dle aktuální zprávy je jasné, že musí dojít k přehodnocení situace a zvážení jasných dalších kroků. Doporučil svolat případovou konferenci.
8.9 mi přišla pozvánka na PK. Pozvala mě paní „naše“ paní sociální.
Pozvánka na případovou konferenci
Vážení,
protože víme, že s nezl. Kxxxx pracujete nebo jste z okruhu širší rodiny, dovolujeme si vás pozvat na případovou konferenci, která se bude konat ….
Případovou konferenci bude moderovat Mgr. Rxxx
Cíle případové konference:
1. Popsat potřeby a rizikové faktory při péči o nezl. K.
2. Vytvoření opatření a plánu podpory rodiny dle nalezených potřeb a rizik
Pro OSPOD Rychnov nad Kněžnou budou všechny vaše názory velmi důležité a věříme, že se nám společnými silami podaří nastavit takové podmínky pro nezletilou, jaké jsou v jejím nejvyšším zájmu.
Na konferenci jsou zváni:
– otec,
– sociální pracovnice MěÚ,
– Petra xxx zmocněna otcem jako doprovod k odborným lékařům
– teta dětí
– Bc. M.xxx ( sanace)
– Mgr. MV, budoucí klíčová sociální pracovnice OSPOD
Pro snazší a příjemnější průběh případové konference se na nás můžete obrátit se svými dotazy, připomínkami či očekáváními. Prosíme Vás o potvrzení účasti do 16. 9. 2022 na email:
Co ty na to?
Nebyl pozvaný žádný z odborníků, kteří s dětmi pracovali v minulosti, ani krajský úřad. Kdo tohle nezažil, neumí si představit tu bezmoc. Poslala jsem SOS na všechny strany, kam jsem mohla – na kraj, psychologům, kteří s dětmi nějak pracovali … a přiložila jsem k tomu i zprávu i tu zprávu psychiatra.
Dobrý den,
Prosím o Vaši přítomnost na případové konferenci, která by se měla konat v RXX na níž jsem pozvaná. Pozvánku, kterou jsem obdržela Vám zasílám.
S Karolínkou jsem byla v nepravidelném kontaktu po celou dobu jejího návratu k otci. Podle mě je ve velmi špatném zdravotním i psychickém stavu, ale otec na to nereaguje. Nevím, zda si plně uvědomuje, co se s Karolínkou děje. Po dobu její hospitalizace se nezajímal o její zdravotní stav a ani si ji z nemocnice nevyzvedl.
Karolínka si sama nezajistí braní léků.
Domnívám se, že by na konferenci měli být v Karolínčině zájmu pozvaní i další odborníci – Mudr K – psychiatr, její dětská lékařka, zástupce školy – třídní učitelka, Mgr. P. psychoterapeutka, která s K. pracovala, ale nevím, zda to můžu navrhnout, když je paní sociální nepozvala.
Jsem ráda, že dojde opět k přehodnocení situace a zajistí se Karolínčina ochrana a snad i prostředí, kde jí bude lépe. V příloze posílám alarmující zprávu psychiatra.
Děkuji za odpověď a nějaké řešení. S pozdravem P.
V tuhle chvíli jsi mi volala, byla si úplně zoufalá. Karolínka byla doma, bála si se o ni. Rozhodla jsem se zajistit vám podporu, ať to stojí co to stojí. Napsala jsem na MPSV paní, s kterou jsem před lety osobně jednala a požádala jí o pomoc. Ta do případu vstoupila a napsala nám, že bude případ metodicky dohlížet. Ty jsi odjela na dovolenou do Chorvatska a případová konference proběhla z tvé strany online.
ZÁPIS II. PŘÍPADOVÉ KONFERENCE
A mně úplně spadl kámen ze srdce. Konečně se něco začne dít, konečně Karolínku někdo vyšetří. Chtěla jsem si to pojistit, do toho Loga jsem hned volala, byli plní, ale během měsíce by mohla nastoupit. Berou tam děti i rodiče, vidí jejich vzájemné interakce, prostě ideální. Konečně by se rozkrylo, co nefunguje, třeba by stačilo maličko, aby se všechno zlepšilo …
Během té případovky otec několikrát řekl, že se o Katku mám starat, když jsme takové kamarádky. Nakonce řekl, že s ním teda pojede. Pak se přerušilo spojení a když jsem se znovu připojila, řekli mi, že ho prý něčím naštvali a tak odešel. Leze mu to na nervy, jak ho otravují. On to prostě nechápe.
A pak? Po případovce?
Nic. Prostě nic. 3. 1 2023, po čtyřech měsících od zprávy psychiatra o tom, že je v ohrožení, jsem poslala na náš kraj tohle:
Dobrý den,
vzhledem k tomu, že od 1.9, kdy byla předaná alarmující zpráva o stavu Karolínky a uplynulo už hodně času a nic se neděje, prosím o vaši pomoc. V listopadu měla dle zápisu z PK proběhnout další schůzka, která ale již neproběhla a já nemám žádné oficiální informace o tom, zda je Karolínka objednaná na kliniku Logo, jak dopadlo vyšetření neurologem a v Pedagogické poradně.
Připomínám, že se neuskutečnilo ani nic z toho, co bylo domluveno na předchozích PK z doby, kdy u mě byla Karolínka v péči. Mám podezření, že dochází k zanedbání pracovních povinností a výkonu SPOD. Jsem si čím dál jistější, že jde o úmyslené přezírání Karolinčiných problémů a čeká se na dobu, kdy bude zletilá. Teď v lednu jí bude 15 a já pro ni 4 roky marně hledám pomoc.
Prosím, vy máte nějaké informace? Jak je možné, že se nedodržují úkoly domluvené na případové konferenci? Proč neproběhla další, přestože to je v zápise? Kdo je dalším orgánem (nadřízeným tomuto Ospodu), na který se můžu obrátit? A prosím, kdo kontroluje práci sanace?
Vedoucí krajského úřadu NRP okamžitě zareagoval a napsal:
Vážení,
s ohledem na níže uvedené podání paní P. Vás žádám o zaslání protokolu z předmětné PK, aktuální IPOD i předchozího IPOD s jeho přehodnocením a aktuálního podrobného vyhodnocení situace nezletilých dětí. Případně Vaše vyjádření, jak byly realizovány úkoly z a závěry z předmětné PK.
Vzhledem k tomu, že nevedeme spisovou dokumentaci, nemůžeme na níže uvedené otázky adekvátně odpovědět. Nevíme, zda byly, či nebyly naplněny úkoly z PK, zda byl či nebyl důvod pro další PK, jak OSPOD průběžně vyhodnocuje spolupráci SAS s rodinou apod. Děkuji za zaslání požadovaných podkladů co nejdříve.
Předem děkuji
No a nová sociální pracovnice, která případ převzala od té „naší,“ reagovala takhle:
Dobrý den, paní P. Nxx
situace K. je řešena dle dohodnutého postupu na případové konferenci ze dne 20. 9. 2022. Všichni angažovaní odborní pracovní řádně plní své kompetence a v současné době není nutné případovou konferenci svolávat. Úkoly, které jsme si uložili na případové konferenci, jsou řádně splněny a flexibilně reagujeme také na potřeby K. které vyvstaly od případové konference do dnešní doby. V případě potřeby případovou konferenci svolat, Vás budu informovat.
Děkuji za Váš zájem o K. S pozdravem a přáním pěkných dní
Já tohle vůbec nepochopím. Vždyť v tom zápise je předem dohodnuto, že Karolínka půjde s tátou na tu diagnostiku, peníze na to jsou, všichni se shodli, že je to nutné a v tom zařízení by ji přijali, to jsi ověřovala. Ovšem musela by přijet s pečující dospělou osobou, to je podmínka.
Já už jsem si jistá, že jde o cílené krytí pochybení ospodu. Když dětem umřela maminka, musela sociálka vidět, v jakém žily prostředí. Nikdo otci nepomohl. Možná že by se přišlo na to, že on prostě péče o děti není schopný. Možná to mysleli dobře, aby nemuseli rozdělovat rodinu, ale dětem tím ublížili. Možná by stačila nějaká služba, která by tam pravidelně docházela, ne jako ta sanace, ale někdo opravdu se skutečnou pomocí.
Kdyby šly děti do Klokánku, nikdo by na to nejspíš neupozornil. Jenže ony šly ke mně, k přechodné pěstounce. Je to pro úřady pořád ještě nové, to, že se najednou za takovéhle děti někdo pere. Že se o ně zajímáme.
Já to s tebou nějakou dobu celkem intenzivně žiju. Jsi v tom jako občan, někdo dětem blízký. Jiná cesta než o tom napsat, medializovat to, prostě není. Přesto jsme se obě bály, ty jsi byla několikrát Ospodem upozorněna, že budeš-li o tom někdo mluvit, dopouštíš se trestného činu.
Co bylo to poslední, co rozhodlo, že to riskneme a pustíme to do světa?
Karolínka u mě byla na jarních prázdninách. Chovala se hodně zvláštně. Domů jela autobusem, přestože jsem ji měla na telefonu, nevystoupila tam, kde měla. Měla tam přestoupit. Volala jsem ti, bylo to kousek od vás a tvůj manžel ji jel hledat.
Jo, našel jí a ty jsi jí v telefonu řekla, ať si k němu sedne. Zavezl ji domů. Celou dobu nepromluvila, neřekla vůbec nic. On pak doma konstatoval, že všechno, co děláš je už naprosto zbytečný, že se na to máš vykašlat. Znal ji od chvíle co u tebe byla poprvé a je přesvědčený, že jí prostě nepomůže už nikdo nijak pomoc.
Do toho mi přišla pozvánka na další PK. Karolínka za sebou měla vyšetření u neurologa, na kterém trvala dětská lékařka. To bylo negativní. Taky proběhlo vyšetření v PPP a získala nárok na asistenta. V osmé třídě. A pozvánka na případovou konferenci, kde nebylo vůbec nic o tom, co proběhlo před tím. Znovu jsme měli hodnotit rizika. Celé jsem to opět sepsala a poslala. trvala jsem na doplnění otázky Proč nedošlo k diagnostice v tom zařízení, jak bylo dohodnuto. A vyprosila jsem si, aby do toho vstoupilo MPSV. Tedy, paní z MPSV byla přítomna online.
Chtěla jsem, aby na ni pozvali i Karolínku. Jenže ta odmítla přijít. Prý se vyjádřila, že tam být nechce.
Vím, co tě to stálo energie, to, že Karolínce už bylo patnáct a že se údajně chystá odejít teď, po osmé třídě, na nějaký učňák do krajského města. Ty si myslíš, že se spojila s někým přes sociální sítě, ale nevíš to, protože nemluví, nic moc neřekne.
No a teď, před několika dny, měla Karolínka další záchvat. Přišla mi sms od Pavlíka, že je Karolínce zle. Naštěstí ji poslal i tetě, která ji slyšela, já ne. Otec byl doma, ale neudělal nic, jen jÍ dal hadr na hlavu. Tak tam letěla, když ji viděla tak zavolala záchranku a ta Karolínku odvezl opět na neurologii. Odtud už jí propustili s tím, že vyšetření neprokázalo žádné změny na mozku.
Ta holka řve o pomoc a nikdo ji neslyší.
Mě to strašně mele, čas s ní mi bere strašně moc energie, je to děsně těžké. A je mi to líto. Každopádně jsem si říkala, že je to konec, že už je veliká a já už nemůžu nic víc dělat. Že se kolem toho motá tolik lidí, kteří jsou odborníci a hlavně jsou za to placeni, že to prostě nechám být. Ale chtěla jsem si to nějak srovnat a uzavřít a třeba i přijít na to, co příště udělat líp. Dala jsem dohromady celý příběh a dojela jsem si na kraj přečíst spis. Tam jsem narazila na tu stížnost, kterou na mě „naše“ paní sociální napsala. I na to, že k ní je přiložena stížnost dětské doktorky. Ta ji psala měsíc potom, co se údajný konflikt udál. V deset hodin večer. Lituje v ní děti, že u mě musely být.
Ofotila jsem si i stížnost, kterou přiložila paní dětská doktorka. Ta, která se o děti starala, která si nevšimla, že blbě vidí, že mají špatné zuby, že zapáchají, že nemluví. Ta, která odmítla poslat děti na rehabilitaci. Lékařka, která mě vyhodila, když jsem k ní dojela s prosbou o vyplnění papírů k žádosti o příspěvek na péči (který nakonec chlapec opravdu získal) pro děti, právě proto, abych dětem ulehčila jejich život v péči táty, ta o mně napsala něco tak hnusného, že bych tomu nevěřila.
STÍŽNOST DĚTSKÉ LÉKAŘKY NA PĚSTOUNKU
Co by sis teď přála?
Čas zpátky nevezmu a opravdu nevím, jestli, když by teď byla Karolínka hospitalizovaná někde na psychiatrii, jestli je vůbec nějaká možnost, aby se o sebe v životě nějak postarala. Za tři roky jí bude osmnáct, systém nezajímá, jaké měla dětství, ale vyžaduje placení daní. Neumím si představit, že v životě obstojí, ale strašně moc jí to přeju.
Takže co?
Takže jí dál budu dělat tetu, pokud si to bude přát. A chci zjistit, jak se to celé mělo správně odehrát, kdo pochybil. Chci zjistit, jak funguje sanace, jestli nemá ohlašovací povinnost, co škola, když vidí zanedbání péče, jak to vlastně má být, když jako přechodný pěstoun narazím na to, že něco není tak, jak má být.
A chci, aby ti, kteří neudělali to, co měli, byli potrestaní. A po sociální pracovnici a té dětské doktorce chci omluvu. Nemíním to tak nechat. Obě lžou, manipulují, zanedbaly své povinnosti a poškozují mě.
TOHLE SE PROSTĚ NESMÍ DÍT.
PŘÍTOMNOST: od poslední konference byla Kája již 3x odvezena záchranou službou. Petra poslala všem, kteří se kolem případu nějak angažovali, tento email:
Dobrý den, ve zkratce shrnu události od poslední PK.
Kateřina 3x navštívila psycholožku pí. Chodurovou od které by měla být zpráva a po té bylo dohodnuto, že se znovu svolá PK a bude se vyhodnocovat situace.
Od poslední PK měla Kateřina během měsíce další dva záchvaty.
Znovu všechny zúčastněné upozorňuji na dítě ohrožené na životě. RZS opět volal bratr.
Nývltová
