duben: příběh o víře

Manželé Jurovi, Jitka a Michal, stejně jako mnohé dlouholeté páry, kterým odrostly děti a už vylétly z rodinného hnízda, hledali nový impulz do dalšího
života. A to nejlépe něco smysluplného a prospěšného. Oba byli vždy hodně aktivní a oba věří v sílu rodiny. 
Stali se přechodnými pěstouny.

Těžká a náročná zkouška je čekala hned při prvním převzetí děťátka. Jejich
dočasným „pěstouňátkem“ byl předčasně narozený chlapeček Kubík. Jeho
zdravotní stav se začal v porodnici rychle zlepšovat. Postupně odeznívaly
abstinenční příznaky po návykových látkách, které užívala v době těhotenství
jeho matka. Vše vypadalo nadějně a vůbec nikdo nepředpokládal, že jim osud
připraví jednu z největších životních zkoušek.
„Jakub byl nejkrásnější miminko v celé porodnici. Podle lékařů jsme si domů
odváželi zdravé dítě. Do čtyř měsíců krásně prospíval. No a my doma počítali s tím, že se pro něj najde vhodná, námi vysněná, stálá a milující rodina, ve které bude naprosto šťastný a těšili jsme se na ten okamžik předání. Představovali jsme si, jak se dál budeme připravovat na další, třeba i starší dítě, které bude potřebovat naši pomoc.“
Člověk míní a život mění.
Bohužel se postupně ukazovalo, že s Kubíkovým vývojem je něco v nepořádku.
Jitka si začala všímat, že Jakub nereaguje na podněty z okolí a jeho motorický vývoj byl hodně pomalý. Byl spokojeným miminkem ve svém světě. Následující neurologická a oční vyšetření pak bohužel jejich obavy potvrdila. Kubík trpí
poruchou CVI, tedy centrálním poškozením zraku. Velmi zjednodušeně to znamená, že oko sice vidí, ale mozek nedokáže zrakové vjemy zpracovat a vyhodnotit.

„Začali jsme bojovat. Naučila jsem se Vojtovu metodu a cvičila 3x až 4x denně.
Musíme přece předat nové rodině chlapečka, který je v pořádku, říkala jsem si.“
Díky svému nasazení se Jitka s Kubíkem dostala do Motola na oční vyšetření a tam jí skvělá a hlavně pohotová sestřička nabídla letáček neziskové organizace Eda. Jitka se na Edu obrátila o pomoc.„Nejúžasnější člověk, který byl s námi a pomáhal nám vše zvládnout v nejtěžším
období našeho životního rozhodování, byla a pořád je Mgr. Martina Herynková. Nedílnou součástí našeho rodinného příběhu je i paní Lucie Gregorová, která je
skvělou fyzioterapeutkou,” popisuje jejich spolupráci. „Vše nám vysvětlili, naučili nás s Kubíkovým postižením pracovat.“

Jurovi stále věřili, že úřady milující rodinu pro Jakuba najdou. Věřili, že se najde
máma a táta, kteří budou Kubíčka milovat i s postižením, které má… Adoptivní rodina se ale nenašla a tuto informaci dostali manželé 7 dní před koncem roční lhůty, na kterou byl svěřen do jejich péče. Stáli tak před rozhodnutím, zda se stát dlouhodobými pěstouny, nebo dát Jakuba do ústavu.

Co se Jitce honilo hlavou? „Ústav – jak někdo může rozhodnout tímto způsobem? Ta paní z kraje nikdy Jakuba neviděla! Položit ho do postýlky. Nechat ho cizím tetám, které mají na starost dalších x dětí. Co cvičení 3x denně, masáže celého tělíčka a co oči? Kdo bude každý den cvičit okluzi? Tak takhle NE! Takhle že má vypadat přechodná pěstounská péče? A co bude dál? Vezmu si zaslouženou 14 denní dovolenou a následně další dítě? A pak třeba znovu
ústav… Má pak moje práce pěstouna vůbec nějaký smysl?“

Jurovi se rozhodli nechat si Kubíka na stálo a svým rozhodnutím naprosto změnit svůj život.
„Rodina nás podpořila a Kubíček je už náš. Po rozhodnutí soudu je právoplatným členem naší rodiny. Je to JURA, náš milovaný syn.“
Michal studuje dálkově vysokou školu, jeho bakalářská, ale i nynější připravovaná diplomová práce, se obě týkají pěstounské péče.
Všechny jeho zájmy, včetně milovaného kola, šly stranou. Jitka se začala zajímat o hipoterapii a canisterapii. Kubík má bohužel kromě zmiňované poruchy CVI i diagnostikovanou DMO. Pravidelně musí cvičit Vojtovu metodu, moc mu pomáhá. Prospívají mu i projížďky na koňském hřbetě poničky Jasmínky.
Kubíček má pro svou životní cestu i skutečného, i když trochu moc chlupatého
parťáka, vlastně parťačku. Je to fenka Ellí – pyrenejský horský pes. Ta kromě
toho, že dělá svému okolí radost, musí plnit i důležité úkoly – například olízat
všechny Kubíkovi prstíky a také je poctivě polechtat.

„Ano, náš život se změnil, ale nelitujeme. Jakub je naše životní síla, motor nás
všech. Je to magnetická střelka, která udává směr a chod rodiny a ten nám
naprosto vyhovuje. Proto se nebráníme příjmout další dítě. Sil máme dost a
zkušeností taky. Jsme schopni posoudit, co zvládneme. Dětí, které potřebují pomoc, je tolik… Rodina přece znamená nikdy nezůstat v životě sám.

SPIRIT2018 z.s.

Nám.F.l. Věka 28
Dobruška 518 01
tel: +420721429879
IČ07351607

SOCIÁLNÍ SÍTĚ

Zajímavé odkazy

Podpořte nás

Číslo účtu: 2201484792/2010