Opravářky osudů

S láskou, ale profesionálně.

Věříme, že pěstounství je nejen poslání, ale také zodpovědná a odborná péče. Stavíme na hlubokém porozumění, sdílení zkušeností a odhodlání měnit životy dětí k lepšímu. Budujeme komunitu profesionálních pěstounských rodin, kde profesionálně znamená s respektem, znalostmi, pokorou a láskou.

Marcela Tobiášová

Kopie navrhu Bez nazvu 13

Pěstounskou mámou jsem od roku 2013, tedy více než deset let. Prvních pět let jsme byli společně s manželem pěstouny přechodnými, celkem jsme předali osm dětí. Pro děti  č. 9 a č. 10 se žádný rodina nenašla a my se rozhodli nechat si je, ukončit PPPD a stát se pěstouny dlouhodobými.

Ten moment, kdy zaznělo, že děti půjdou po roce naší přechodné péče do dětského domova jsem se rozhodla že udělám co bude v mých silách, aby se tohle nestávalo dalším dětem.

Aby žádným dětem nehrozilo, že budou vyrůstat v dětském domově. Díky příběhům našich i jiných dětí jsem si uvědomila, jak obrovské štěstí a oporu mám ve své rodině a dala jsem si slib, že všechno, co umím, použiju k tomu, aby žádné děti v našem státě nemusely žít v ústavu.

Spirit jsem zakládala v době, kdy jsme přijali naši nejmenší. Během pěti let jsem vytvořila komunitu žen – pěstounek – a společně se nám daří měnit to, co se zdá zdánlivě nezměnitelné: přístup státu, úřadů a společnosti k pěstounům a dětem vyrůstajícím mimo své biologické rodiny. 

 

Více

Štěpánka Maryšková

Navrh bez nazvu 12

Jsem v první řadě máma tří dcer – Kateřiny a Kristýnky, které jsou již dospělé, a Kristýnky, kterou mám v pěstounské péči.

S pěstounstvím jsem začala před deseti lety stejně jako obě Marcely – jako přechodná pěstounka. Nejraději jsem s dětmi, které mě neustále učí a nutí k přemýšlení. Díky nim jsem Štěpánka naslouchající, tvořivá, tančící, přemýšlivá a často i unavená. Ve školství pracuji od roku 1998. Ve svém volnu ráda tvořím z hlíny a dřeva a nejrůznějších přírodních materiálů. Statický klid musím prostřídat tancem, cvičením jógy nebo jiným pohybem. Vlastně neumím být dlouho na jednom místě. Mou velikou radostí a vášní je zahrada, její tvorba, přeměna i pěstovaní plodin k užitku. Díky mé nejmladší dceři vidím svět pedagogiky a rodičovství úplně jinak. Její vnímání světa je tak moc rozdílné od toho mého, a proto se musím pozastavovat, přemýšlet a nabízet běžné věci jinak a mnohdy i v jiném sledu, než je běžné. Trpělivost, laskavost, důslednost s tou největší dávkou lásky jakou mohu nabídnout. Tomu se učíme obě.

Jsem také školní poradce a tuto službu nabízím v rámci Spiritu dalším pěstounům. Umím nasměrovat dítě k radosti z objevování a učení se novým věcem. Společně se postaráme o to, aby se nebálo učit, mělo zdravé sebevědomí a nebálo se dělat chyby. Ukážu vám, jak se na výzvy a obtíže v procesu učení dívat jiným pohledem.

Více

Kamila Bubelová

aaa 461x693 1 e1713179767584

Jsem právnička, máma a pěstounka. Moje cesta k pěstounství byla přímočará, ale velmi dlouhá. Když jsem ve dvaceti letech chodila s tehdejším přítelem, on pracoval jako vychovatel v dětském domově. Já tam za ním párkrát týdně chodila, když měl odpolední službu. Četla jsem si s malými dětmi, doučovala děti starší. A tím, jak jsem nasála atmosféru a okolnosti života v dětském domově, vzala jsem za své, že když nechci, aby děti vyrůstaly v dětských domovech, musím se stát pěstounkou. Jenže trvalo celé následující čtvrtstoletí, než jsem vychovala vlastní děti a měla materiální podmínky pro přijetí pěstounského dítěte. Jakmile nejstarší syn odrostl a osamostatnil se, jeho prázdný pokoj na mne zavolal: Mámo, teď je ten čas; nějaké dítko čeká na tento pokoj a vaši náruč. Úřední proces trval dlouho, ale na jeho konci jsme do rodiny přijali třetího syna.

Více

Anejka Kocourková

spirit 107

S manželem máme 5 dětí (34, 30, 25, 18 a 13 let) a jednu vnučku. Mám Bc. titul v oboru Sociální pedagogika se zaměřením na etopedii (státní zkoušky ze speciální pedagogiky, psychologie, sociální a obecné pedagogiky a etopedie) a Mgr. titul v oboru Sociální pedagogika (státní zkoušky mj.ze sociální pedagogiky a sociální práce ). Druhý Mgr. titul v oboru Resocializační pedagogika (státní zkoušky z resocializační pedagogiky, psychologie a sociální práce).

V roce 2020 jsme dostali do trvalé pěstounské péče 2 chlapce ve věku 3 a 6 let, kteří k nám byli svěření poté, co byli rok v Klokánku. Podařilo se nám aktivizovat jejich rodiče, ti navázali spolupráci se sanací rodiny a chlapci se po roce a půl u nás mohli vrátit k rodičům. Tato pěstounská péče byla náročná, protože děti měly po pobytu v ústavním zařízením velké psychické problémy (mladší např. trpěl mutismem, starší krádeže, lhaní apod.). Zároveň s převzetím hochů začala pandemie a děti byly na on line výuce. Včetně toho staršího přijatého hocha, který v době pandemie nastoupil do první třídy. Byla jsem tedy rok a půl doma se třemi dětmi na on-line výuce, z toho jeden prvňáček, a jedno dítě školkového věku.

Také předávání takto velkých dětí rodičům po tak dlouhé době se neobešlo bez negativních projevů v chování chlapců. Nicméně jsme všechny tyto výzvy jako rodina zvládli.

S chlapci jsme v kontaktu. Rodině se daří dobře. Rodiče mají zaměstnání, byt, vyřídili si insolvenci, chlapci chodí na zájmové kroužky, mají dobré známky ve škole,… Cca jednou za čtvrt roku zajdeme společně do kina, oslavíme jejich narozeniny nebo přijedou k nám na víkend.

Nyní máme od srpna 2023 v poručnické péči druhou sourozeneckou skupinu 2 dětí, chlapec (3/2020) a děvče (7/2021). Děti mají velice mladou maminku, která se o ně do poslední chvíle starala dobře. Pak však péči o děti psychicky ve svém věku nezvládla a děti šly do přechodné pěstounské péče, kde byly necelý rok. Je vidět, že díky tomu mají mnohem menší problémy, než měly předchozí přijaté děti. Tyto děti k nám do rodiny pěkně zapadly. Jsou tam doma. Nás po několika měsících samy začaly oslovovat samy: „Mami a tati“, ačkoliv jsme v té době navázali kontakt s jejich biologickou rodinou. Starší začal chodit do školky už v únoru 2024 a mladší nastoupila do školky v září. I tento nástup zvládly úplně bez problémů.

Mám za to, že díky tomu, že děti po celý svůj život žily v láskyplném a bezpečném prostředí, a jsou si i vzájemnou oporou, nejsou tak „rozbité“, jako většina dětí v náhradní výchově bývá.

Ve Spiritu lektoruji online kurz Biologický rodič v trestu a podílím se na přípravě celé Foster akademie.

Více

Jana Crhová

spirit 7

Mám tři biologické syny a další tři děti jsem přijala do dlouhodobé pěstounské péče. Původně jsem porodní sestra, pracovala jsem x let na dětské neonatologii. V roce 2015 jsem se stali s manželem přechodnými pěstouny. V průběhu PPPD jsme se rozvedli a já přechodné pěstounství ukončila. Po roce jsem požádala o zařazení jako klasická pěstounka, absolvovala jsem nový schvalovací proces a pár dní po zařazení jsem přebírala z dětského domova dva chlapce ve věku 7 a 9 let a 10 letou dívku.

Více

Vendula Hlavová

Hero4

I když jsem studovala zdravotnický obor, kariérně jsem zakotvila v korporátu. Kromě toho píšu články o zvířatech a naší planetě a překládám knihy. Jsem dobrovolně bezdětná a se svým mužem jsme se stali náhradními rodiči tří kluků. Společně také provozujeme i pobočný azyl pro “hospodářská” zvířata, který patří mezi největší v ČR, a první záchrannou stanici pro holuby.

Napsala jsem článek o kontaktech sourozenců v pěstounké péči.

Ve Spiritu nabízím Peer konzultace.

Více

Příběhy pěstounských rodin

Každý pěstounský příběh je jiný, ale všechny spojuje naděje. Naděje na to, že i děti, které zažily těžké chvíle, mohou najít svůj domov, kde budou milovány a podporovány. Naděje na to, že my, pěstouni, svou láskou a péčí můžeme změnit životy dětí k lepšímu.

Chcete nám vyprávět svůj příběh, nebo nás upozornit na nějakou obdivuhoudnou pěstounskou rodinu?