MPSV zpracovává statistiky jednotlivých ORP: vždy na začátku roku shromáždí zaslané údaje, vyplní do tabulek a pak na svých stránkách zveřejní.

My jsme si hned na začátku řekli, že je důležité sledovat  čísla o ohrožených dětech v jednotlivých krajích.  Statistiky nemusí být jen souborem dat – ukazují, kde děti končí v ústavní péči, kde se daří rozvíjet pěstounství a kde systém selhává. 

Kraje mají na život ohrožených dětí přímý vliv, protože jsou zřizovateli dětských domovů a dalších zařízení ústavní výchovy. Rozhodují o jejich kapacitě, financování i směřování – tedy i o tom, zda podporují transformaci směrem k rodinné péči, nebo udržují institucionální model.

JAK TO TEDY CELÉ FUNGUJE? 

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) nastavuje legislativní rámec, metodiky a financování systému náhradní rodinné péče. Ovlivňuje podmínky pro pěstouny i doprovázející organizace, rozděluje státní prostředky a vytváří pravidla, podle kterých systém funguje.

Vyhledávání a přípravu pěstounů zajišťují krajské úřady ve spolupráci s obcemi s rozšířenou působností (OSPOD). Kraje také vydávají pověření doprovázejícím organizacím, které pak pěstouny podporují v každodenní praxi.

Jinými slovy – stát nastavuje pravidla, ale kraje rozhodují o tom, jak bude realita vypadat. A právě proto má smysl sledovat čísla po krajích. Ukazují totiž, kde mají děti skutečně šanci vyrůstat v rodině – a kde ji zatím nemají.