Tohle je můj prostor, mé místo pro terapii. Tím pro mě totiž psaní je. Pomáhá mi třídit myšlenky, uklidnit se, nahlédnout na věci, které se mi dějí v životě s odstupem a bez emocí. Jsem v psaní pravdivější a otevřenější než ve skutečnosti a zároveň nad každým slovem mnohem víc přemýšlím. Můj život je úplně jiný, než jsem si ho kdysi představovala. Díky pěstounství je mnohem živější, barvitější, láskyplný a také složitější. Ráda bych byla inspirací pro ty, kterým v životě stále ještě něco chybí, přestože už mají všechno. ZNÁM TO. Marcela
Moji milí, z dálky to vypadá, že jsme si léto užili v naprostém klidu a pohodě, ale není to tak úplně pravda. Se Zbojníkem žijeme společně šest let. Šest úžasných let, úžasných stejně tak, jak náročných. Zbojník už není malé dítě. Tedy zvenčí. Umí být neodolatelný, úžasně přesvědčivý, zlatý syn. Chvílemi. Když se mu chce. Když se mu...
Celý článek
Celé měsíce, zatím co jsme děti měli v přechodné pěstounské péči, jsem si přála, aby se někdo ozval. Aby si je jejich rodina vzala domů. Tak je to správně. Děti se svými rodiči, se svou rodinou. Nestalo se to. Od chvíle, kdy jsme se s manželem rozhodli děti neposlat do dětského domova, (kam měly jít z rozhodnutí soudu po uplynutí...
Celý článek
V době korony, zavřeni doma s třemi dětmi, jsme si s manželem naplánovali naši dovolenou – čím dřív, tím líp. Tedy, já plánovala, protože mě to baví, můj muž řekl, že pojede. Dokonce říkal, že se těší a těšil se hlavně proto, že jsme jeli na kola. Po několika letech jsme se rozhodli začít vracet k našim zvykům. Madlenka dorostla a může už...
Celý článek