S velkou pozorností sledujeme debatu o stavu doprovázení pěstounských rodin v České republice. Uvědomujeme si, že pěstounství bez podpory odborníků není možné – a nikdy jsme to nezpochybňovali. Naopak.
Pěstouni potřebují odbornou pomoc, poradenství, zpětnou vazbu, vzdělávání, terapeutickou podporu pro děti i pro sebe. Stejně tak ale potřebují odpočinek, prostor k nadechnutí, možnost na chvíli nebýt „hodnoceni“, ale prostě být lidmi, kteří dlouhodobě nesou těžkou odpovědnost.
Právě proto nás znepokojuje, jakým směrem se dnes doprovázení pěstounů v praxi posouvá.
Tisková zpráva Asociace Dítě a Rodina z ledna 2024 oprávněně varuje před kolapsem podpory dětí v pěstounských rodinách. Souhlasíme s tím, že svěřením dítěte do pěstounské rodiny nic nekončí. Dítě si nese trauma, nejistotu, zmatek, bolest. A pokud s tím nepracujeme včas, následky se vracejí později – mnohem dráž, mnohem tvrději.
Souhlasíme také s tím, že OSPOD má mít koordinační roli a že kvalitní spolupráce mezi aktéry je klíčová.
Ale právě zde se naše cesty začínají rozcházet.
Kde se v systému ztratil pěstoun?
Z dokumentu Základní rámec doprovázení vyplývá obraz, ve kterém se klíčovou postavou stává pracovník doprovázející organizace – nikoli pěstoun, který má dítě svěřené do každodenní péče, který s ním žije, vstává, usíná, řeší jeho strachy, výbuchy, ticho i otázky.
Nesouhlasíme s tím.
Kdo dítě skutečně zná?
Kdo s ním sdílí realitu dne a noci?
Komu soud svěřil odpovědnost?
Pokud pracovník „vyhodnocuje potřeby dítěte, stanovuje plán podpory a pomoci“, kde je v tomto procesu pěstoun jako klíčový partner – ne objekt hodnocení?
V dokumentu se dále opakovaně objevuje formulace, že pracovník se vždy snaží o komunikaci a spolupráci s biologickou rodinou dítěte.
Co to konkrétně znamená?
Z jaké pozice?
S jakým mandátem?
A kde je hranice mezi podporou pěstouna a jeho nahrazením?
Zákon jasně říká, že doprovázející organizace má pěstounovi pomoci s udržováním kontaktů s biologickou rodinou, pokud o tuto službu pěstoun stojí. Doprovodná organizace nesmí pěstouna obcházet, nesmí přebírat vztahy, nesmí se stavět do role „hlavního správce příběhu dítěte“.
Dalším bod, s kterým zásadně nesouhlasíme, je
Sdílení psychologických posudků pěstounů, kde vidíme vážné etické riziko!
Za zcela zásadní považujeme otázku požadování psychologických zpráv pěstounů doprovázejícími organizacemi.
Tyto posudky vznikaly v jiném kontextu, pro jiný účel, v prostředí důvěry. Jejich plošné sdílení:
narušuje hranice,
otevírá prostor pro manipulaci,
staví pěstouna do nerovné a zranitelné pozice.
Nevoláme po zrušení doprovázejících organizací.
Nezpochybňujeme potřebu financování ani odbornosti.
Voláme ale po otevřené, poctivé a odvážné debatě o tom, kam se doprovázení posouvá, komu skutečně slouží a zda se z podpůrné služby nestává další mocenský mezičlánek, který pěstouny vyčerpává místo toho, aby je posiloval.
Pokud má systém obstát, musí:
vrátit pěstounovi důvěru a kompetenci,
jasně vymezit role,
chránit vztah dítě–pěstoun,
nabízet skutečnou podporu, ne kontrolu převlečenou za pomoc.
NAŠE VÝZVA K DEBATĚ
Zveme pěstouny napříč Českou republikou, aby se zapojili do přípravy odborného kulatého stolu a sdíleli s námi své zkušenosti.
Zajímají nás zejména:
konkrétní návrhy na zlepšení služby doprovázení,
připomínky k praxi doprovodných organizací,
zkušenosti s tím, co funguje a co naopak selhává,
situace, kdy doprovázení pomohlo – i kdy uškodilo,
podněty k roli OSPOD, MPSV a kontrolních mechanismů,
návrhy, jak má vypadat podpora, která pěstouna posiluje, nikoli vyčerpává.
Vaše podněty mohou být:
konkrétní i obecné,
krátké poznámky i delší popisy situací z praxe.
Jak budou podněty využity
Sesbírané podněty:
poslouží jako odborný podklad pro kulatý stůl,
budou tematicky zpracovány a anonymizovány,
budou předloženy k diskusi doprovodným organizacím, MPSV a Úřadu práce ČR,
přispějí k formulaci konkrétních doporučení pro změnu systému.
Cílem není hledat viníky.
Cílem je zlepšit systém ve prospěch dětí i těch, kteří o ně každodenně pečují.
Výzva institucím
Současně touto cestou zveme zástupce doprovodných organizací, Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadu práce ČR ke společnému stolu.
Věříme, že:
otevřený dialog je známkou síly, nikoli slabosti,
naslouchání pěstounům je nezbytným předpokladem funkčního systému,
změna je možná pouze ve spolupráci všech aktérů.
Společná odpovědnost
Doprovázení má být oporou.
Má vytvářet bezpečí, nikoli napětí.
Má posilovat vztah dítě–pěstoun, ne ho narušovat.
Pokud cítíte, že je čas o těchto tématech mluvit otevřeně a odborně, připojte se.
Pěstounství bez podpory nefunguje.
Podpora bez respektu k pěstounům také ne.
