Manželé Jurovi, Jitka a Michal, stejně jako mnohé dlouholeté páry, kterým
odrostly děti a už vylétly z rodinného hnízda, hledali nový impulz do dalšího
života. A to nejlépe něco smysluplného a prospěšného. Oba byli vždy hodně
aktivní a oba věří v sílu rodiny.
Stali se přechodnými pěstouny.
Těžká a náročná zkouška je čekala hned při prvním převze
děťátka. Jejich
dočasným „pěstouňátkem“ byl předčasně narozený chlapeček Kubík. Jeho
zdravotní stav se začal v porodnici rychle zlepšovat. Postupně odeznívaly
abs
nenční příznaky po návykových látkách, které užívala v době těhotenství
jeho matka. Vše vypadalo nadějně a vůbec nikdo nepředpokládal, že jim osud
připraví jednu z největších životních zkoušek.
„Jakub byl nejkrásnější miminko v celé porodnici. Podle lékařů jsme si domů
odváželi zdravé dítě. Do čtyř měsíců krásně prospíval. No a my doma počítali
s
m, že se pro něj najde vhodná, námi vysněná, stálá a milující rodina, ve které
bude naprosto šťastný a těšili jsme se na ten okamžik předání. Představovali
jsme si, jak se dál budeme připravovat na další, třeba i starší dítě, které bude
potřebovat naši pomoc.“
Člověk míní a život mění.
Bohužel se postupně ukazovalo, že s Kubíkovým vývojem je něco v nepořádku.
Jitka si začala všímat, že Jakub nereaguje na podněty z okolí a jeho motorický
vývoj byl hodně pomalý. Byl spokojeným miminkem ve svém světě. Následující
neurologická a oční vyšetření pak bohužel jejich obavy potvrdila. Kubík trpí
poruchou CVI, tedy centrálním poškozením zraku. Velmi zjednodušeně to
znamená, že oko sice vidí, ale mozek nedokáže zrakové vjemy zpracovat a
vyhodno
t.
„Začali jsme bojovat. Naučila jsem se Vojtovu metodu a cvičila 3x až 4x denně.
Musíme přece předat nové rodině chlapečka, který je v pořádku, říkala jsem si.“
Díky svému nasazení se Jitka s Kubíkem dostala do Motola na oční vyšetření a
tam jí skvělá a hlavně pohotová sestřička nabídla letáček neziskové organizace
Eda. Jitka se na Edu obrá
la o pomoc.
1
„Nejúžasnější člověk, který byl s námi a pomáhal nám vše zvládnout v nejtěžším
období našeho životního rozhodování, byla a pořád je Mgr. Mar
na Herynková.
Nedílnou součás
našeho rodinného příběhu je i paní Lucie Gregorová, která je
skvělou fyzioterapeutkou,” popisuje jejich spolupráci. „Vše nám vysvětlili, naučili
nás s Kubíkovým pos
žením pracovat.“
Jurovi stále věřili, že úřady milující rodinu pro Jakuba najdou. Věřili, že se najde
máma a táta, kteří budou Kubíčka milovat i s pos
žením, které má… Adop
vní
rodina se ale nenašla a tuto informaci dostali manželé 7 dní před koncem roční
lhůty, na kterou byl svěřen do jejich péče. Stáli tak před rozhodnu
m, zda se
stát dlouhodobými pěstouny, nebo dát Jakuba do ústavu.
Co se Jitce honilo hlavou? „Ústav – jak někdo může rozhodnout
mto
způsobem? Ta paní z kraje nikdy Jakuba neviděla! Položit ho do postýlky. Nechat
ho cizím tetám, které mají na starost dalších x dě
. Co cvičení 3x denně, masáže
celého tělíčka a co oči? Kdo bude každý den cvičit okluzi? Tak takhle NE! Takhle
že má vypadat přechodná pěstounská péče? A co bude dál? Vezmu si
zaslouženou 14 denní dovolenou a následně další dítě? A pak třeba znovu
ústav… Má pak moje práce pěstouna vůbec nějaký smysl?“
Jurovi se rozhodli nechat si Kubíka na stálo a svým rozhodnu
m naprosto
změnit svůj život.
„Rodina nás podpořila a Kubíček je už náš. Po rozhodnu
soudu je
právoplatným členem naší rodiny. Je to JURA, náš milovaný syn.“
Michal studuje dálkově vysokou školu, jeho bakalářská,
ale i nynější připravovaná diplomová práce, se obě týkají pěstounské péče.
Všechny jeho zájmy, včetně milovaného kola, šly stranou.
Jitka se začala zajímat o hipoterapii a canisterapii. Kubík má bohužel kromě
zmiňované poruchy CVI i diagnos
kovanou DMO. Pravidelně musí cvičit Vojtovu
metodu, moc mu pomáhá. Prospívají mu i projížďky na koňském hřbetě poničky
Jasmínky.
Kubíček má pro svou životní cestu i skutečného, i když trochu moc chlupatého
parťáka, vlastně parťačku. Je to fenka Ellí – pyrenejský horský pes. Ta kromě
toho, že dělá svému okolí radost, musí plnit i důležité úkoly – například olízat
všechny Kubíkovi prs
ky a také je poc
vě polechtat.
2
„Ano, náš život se změnil, ale nelitujeme. Jakub je naše životní síla, motor nás
všech. Je to magne
cká střelka, která udává směr a chod rodiny a ten nám
naprosto vyhovuje. Proto se nebráníme příjmout další dítě. Sil máme dost a
zkušenos
taky. Jsme schopni posoudit, co zvládneme. Dě
, které potřebují
pomoc, je tolik… Rodina přece znamená nikdy nezůstat v životě sám.”
