Minulé měsíce jsme intenzivně sledovali debaty politiků o potřebě změn v oblasti náhradní rodinné péče. Všichni do jednoho chápali, že je pro děti rodina důležitá. Zároveň dodávali, že jsou děti, které v našem státě rodinu nenajdou a že je pro tyto děti ústav dobré řešení. Děti s hendikepem a sourozenecké skupiny dětí vyjmuli ze zákazu umísťování dětí do tří let do ústavní péče. V praxi to znamená to, že prakticky jakékoliv dítě bude moc dál sociální pracovnice navrhnout do ústavní péče. Mluvíme tu o novorozencích a batolatech. O dětech, které potřebují péči, dotyky, kolíbání, zpívání. Je ostudné, že aby vůbec zákon o zákazu prošel, musely se tyto skupiny dětí vyjmout. Je ostudné, že stále ještě existují lidé, kteří některé děti považují za děti druhé kategorie. Práva dětí jsou chráněna mezinárodními úmluvami i právními předpisy České republiky. Každé dítě má právo na individuální péči a pokud mu ji není schopen poskytnout rodič nebo jiný blízký člověk, musí mu ji zajistit stát. Péče o dítě se zdravotním postižením nebo o více dětí naráz je náročná a žadatelů není dostatek, ale to náš stát neopravňuje k tomu, aby porušoval jejich práva. Je nutné, aby naši zákonodárci jasně řekli, že ŽÁDNÉ DÍTĚ NEPATŘÍ DO ÚSTAVU. Jasný zákaz umísťování dětí do ústavů je krokem k společnosti, která chápe důležitost rodinné péče, dostatečně ji podporuje a zároveň má dostatečnou síť odborníků – psychologů, etopedů, speciálních pedagogů, terapeutů atd., kteří umí pracovat s dětmi v Náhradní rodinné péči a jejich pečujícími. Nechceme žít ve státě, kde jsou miminka sama v ústavních postýlkách. Proto petice, proto další snaha o změny. Chceme  společnost, která chrání své nejzranitelnější. A těmi jsou děti.