Vnímáme velký závazek: vychovat naše děti, tak, aby v dospělosti žily spokojený plnohodnotný život. Víme jak náročné je zajistit dětem bezpečné a podpůrné prostředí. I my jsme se musely přizpůsobit potřebám přijatých dětí, změnit svůj životní styl i své domovy. Bylo to a někdy to stále je vyčerpávající. Pěstounství nás naučilo nemít očekávání a radovat se z drobných pokroků a také dívat se do budoucna optimisticky navzdory různým předpovědím a věštbám. Učíme se otevřeně mluvit o svých potřebách. Hledáme cesty, jak spolupracovat tam, kde je to třeba.

Budujeme komunitu vzdělaných, inspirativních a spokojených pěstounských rodičů. Vytváříme síť založenou na vzájemné pomoci a podpoře. Spojuje nás pěstounství, které nám kromě naplnění a lásky přináší i starosti, problémy a třeba i vyčerpání.

SPIRITus je pohlazením po duši, inspirací pro život s dětmi i podanou rukou při řešení problémů.
Přihlaste se k odběru a  jednou měsíčně vám do emailové pošty dorazí inspirativní čtení (nejen) o náhradní rodinné péči. 

Podepište naši petici za odstranění diskriminace dětí se zdravotním postižením a sourozeneckých skupin

Minulé měsíce jsme intenzivně sledovali debaty politiků o potřebě změn v oblasti náhradní rodinné péče. Všichni do jednoho chápali, že je pro děti rodina důležitá. Zároveň dodávali, že jsou děti, které v našem státě rodinu nenajdou a že je pro tyto děti ústav dobré řešení. Děti s hendikepem a sourozenecké skupiny dětí vyjmuli ze zákazu umísťování dětí do tří let do ústavní péče. V praxi to znamená to, že prakticky jakékoliv dítě bude moc dál sociální pracovnice navrhnout do ústavní péče. Mluvíme tu o novorozencích a batolatech. O dětech, které potřebují péči, dotyky, kolíbání, zpívání. Je ostudné, že aby vůbec zákon o zákazu prošel, musely se tyto skupiny dětí vyjmout. Je ostudné, že stále ještě existují lidé, kteří některé děti považují za děti druhé kategorie. Práva dětí jsou chráněna mezinárodními úmluvami i právními předpisy České republiky. Každé dítě má právo na individuální péči a pokud mu ji není schopen poskytnout rodič nebo jiný blízký člověk, musí mu ji zajistit stát. Péče o dítě se zdravotním postižením nebo o více dětí naráz je náročná a žadatelů není dostatek, ale to náš stát neopravňuje k tomu, aby porušoval jejich práva. Je nutné, aby naši zákonodárci jasně řekli, že ŽÁDNÉ DÍTĚ NEPATŘÍ DO ÚSTAVU. Jasný zákaz umísťování dětí do ústavů je krokem k společnosti, která chápe důležitost rodinné péče, dostatečně ji podporuje a zároveň má dostatečnou síť odborníků – psychologů, etopedů, speciálních pedagogů, terapeutů atd., kteří umí pracovat s dětmi v Náhradní rodinné péči a jejich pečujícími. Nechceme žít ve státě, kde jsou miminka sama v ústavních postýlkách. Proto petice, proto další snaha o změny. Chceme  společnost, která chrání své nejzranitelnější. A těmi jsou děti.