Pěstounská péče poskytuje péči dětem, které z různých důvodů nemohou žít se svými biologickými rodiči. V mnoha případech jsou sourozenci při umístění do pěstounské péče odděleni, a právě to může mít další negativní dopad na jejich emocionální a psychickou pohodu.
Proč je udržování kontaktu mezi sourozenci v pěstounské péči důležité a jaké výhody tyto vztahy přinášejí dětem i jejich pěstounům?
Kontakt mezi sourozenci v pěstounské péči
Vztah mezi sourozenci je v mnohém jedinečný a nezaměnitelný.
Sourozenci sdílejí pouto, které je nesrovnatelné s jakýmkoliv jiným vztahem. Toto pouto může dětem v pěstounské péči poskytnout pocit stability, identity a sounáležitosti, které jsou klíčové pro jejich rozvoj a odolnost. Sdílejí společně jedinečné pouto, které se liší od jakéhokoli jiného vztahu, a toto pouto jim může pomoci vyrovnat se s výzvami života v náhradní péči. Podle řady psychologů si biologičtí sourozenci v pěstounské péči poskytují emocionální podporu, pocit sounáležitosti a kontinuitu v jejich životě, což je zásadní pro jejich celkovou pohodu,“
Výzkumy prokazují, že udržování kontaktu s biologickými sourozenci je pro děti v pěstounské péči klíčové. Sourozenci jsou totiž často tou jedinou stálicí v životě dítěte umístěného do pěstounské péče, a jejich odloučení může způsobit pocity ztráty, smutku a osamělosti. Podle studie Child Welfare Information Gateway zažívají sourozenci, kteří jsou v rámci pěstounské péče odděleni, vyšší míru úzkosti, depresí a problémů s chováním než ti, kteří byli umístěni společně. „Výzkumy trvale ukazují, že udržování kontaktu s biologickými sourozenci v pěstounské péči vede k lepším výsledkům dětí. Pomáhá jim rozvíjet důležité sociální dovednosti, vyrovnat se s výzvami pěstounské péče a zachovat si pocit identity a spojení s rodinou,“ dodává Lisa Robertsová, výzkumnice v oblasti péče o děti.
Výhody udržování kontaktu s biologickými sourozenci
Studie publikovaná v Journal of Family Psychology popisuje, jak důležitými prediktory dobrých životních podmínek dětí v pěstounské péči sourozenecké vztahy jsou. Studie uvádí, že děti, které byly v kontaktu se svými sourozenci, vykazovaly vyšší míru životní spokojenosti a nižší míru deprese a úzkosti než ty, které se svými sourozenci kontakt neměly.
Další studie, publikovaná v Journal of Child and Family Studies, zjistila, že sourozenecký kontakt je spojen s lepšími behaviorálními a emocionálními výsledky dětí v pěstounské péči. Studie uvádí, že děti, které byly v kontaktu se svými sourozenci, měly méně problémů s chováním a zároveň disponovaly vyšší úrovní emocionální pohody než ty, které se svými sourozenci nebyly v kontaktu.
Tyto a mnohé další studie poskytují tolik potřebné důkazy o důležitosti udržování kontaktu s biologickými sourozenci v pěstounské péči. I proto by se měly úřady a doprovázející organizace více zaměřit na dodržování kontaktů sourozenců umístěných v jiných rodinách, pokud není možné děti umístit společně. „Rozdělení sourozenců v pěstounské péči může mít škodlivé dopady na jejich emocionální a psychickou pohodu. Je důležité upřednostňovat společné umístění sourozenců a jejich vzájemný kontakt, aby bylo zajištěno, že děti budou mít v tomto náročném období podporu a spojení, které potřebují,“ doplňuje dětská terapeutka Emily Thompson.
Ombudsman a kontakt sourozenců v pěstounské péči
Tématem styků sourozenců se také zabývá náš ombudsman ve svém doporučení: „OSPOD musí aktivně činit veškeré kroky k zajištění pravidelného osobního kontaktu sourozenců. Svěření sourozenců do různých výchovných prostředí nemůže být důvodem pro výrazné omezení či dokonce přerušení jejich vzájemného kontaktu.”
Četnost kontaktů
Obecně platí, že pokud děti o společný kontakt stojí, žádná frekvence nemůže být příliš častá. Vše ale samozřejmě závisí na mnoha dalších faktorech.
Pokud spolu sourozenci před rozdělením vyrůstali (ať už v původní rodině, přechodné pěstounské péči či v ústavu), a tedy mezi nimi již existuje silné pouto, je zapotřebí udržet pravidelný a trvalý kontakt, jehož četnost by měla být stanovena na základě individuálních potřeb a preferencí daných dětí. Nemusí však jít jen o kontakt fyzický – kontakt může být i telefonický či jinak vzdálený. V tomto případě je však potřeba brát ohledy na věk dětí a jejich psychickou pohodu. U mladších dětí se doporučuje držet se kontaktu fyzického, jelikož nejsou ještě plně schopny porozumět kontaktu na dálku. Častý kontakt mezi sourozenci, kteří již společné pouto sdílejí, však bývá trnem v oku některým pěstounským rodinám, do kterých byly umístěny. Zde je na místě vyzvat úřady, aby při párování dětí k rodinám kladly větší důraz na nutnost dodržování kontaktů se sourozenci před jejich samotným rozdělením.
Jinou situaci však představuje dítě umístěné do náhradní péče bez předchozího vztahu se sourozenci. I v tomto případě je vhodné prozkoumat možnosti kontaktu. Frekvence může být zpočátku méně častá, než se sourozenci poznají, ale měla by se postupně zvyšovat společně s rozvojem vztahu.
V obou případech by měla být konkrétní frekvence kontaktu určena spoluprací mezi odborníky z řad sociálních a klíčových pracovnic, pěstouny a samotnými sourozenci. Je důležité vzít v úvahu individuální potřeby, preference a vývojová stádia a psychický stav zúčastněných dětí. Pravidelná komunikace a průběžné hodnocení sourozeneckého vztahu může pomoci určit vhodnou frekvenci kontaktu a umožní podle potřeby provést úpravy.
Jak na kontakty
Stojí za zmínku, že výzkum a osvědčené postupy v oblasti péče o děti zdůrazňují význam sourozeneckého kontaktu a udržování těchto vztahů, kdykoli je to možné. Cílem je poskytnout dětem v pěstounské péči pocit kontinuity, spojení a podpory po celou dobu jejich dospívání. Možností, jak kontakty uskutečnit, je mnoho.
1. Návštěvy sourozenců: Plánované návštěvy mezi sourozenci v různých pěstounských rodinách mohou být uspořádány tak, aby jim umožnily trávit čas společně a udržovat jejich pouto. Tyto návštěvy mohou probíhat na neutrálním místě, jako je park nebo herna.
2. Telefonní hovory a videochaty: Mezi sourozenci lze naplánovat pravidelné telefonní hovory a videochaty, aby mohli zůstat v kontaktu a komunikovat spolu. To může být užitečné zejména pro sourozence, kteří žijí daleko od sebe nebo mají nabitý program.
3. Sdílené aktivity: Pěstouni a odborníci na péči o děti mohou spolupracovat na plánování společných aktivit pro sourozence v různých pěstounských rodinách. To může zahrnovat účast na sportovních událostech, návštěvu kina či účast na skupinové aktivitě.
4. Společné plánování narozenin a dalších oslav: Pro děti z rozdělených sourozeneckých skupin je důležité společné prožívání zásadních životních okamžiků. Je proto vhodné, aby společně mohly oslavit například narozeniny či Vánoce.
Závěrem lze říci, že udržování kontaktu s biologickými sourozenci je pro děti v pěstounské péči klíčové. Celkově existuje mnoho různých opatření, která je možno učinit na podporu sourozeneckého kontaktu v pěstounské péči. Klíčem je upřednostňovat potřeby a preference zúčastněných sourozenců a spolupracovat se všemi zúčastněnými stranami zapojenými do jejich péče. Protože právě na nich záleží.
Sbíráme příběhy z praxe a jakmile nám zbyde čas a zpracujeme je, zveřejníme je. I v tomhle tématu platí, že když se chce, všechno jde -)
A co se děje, když to nejde? Když se třeba jedni pěstouni rozhodnou, že kontaktům budou bránit? I takové příběhy máme ….
Napsala Vendula H.
Souzníte s tím, co děláme? Podpořte nás: , děkujeme!