Dva bráchové – Dva poničené životy
Byla jedna máma a ta moc pila. Nezvládala péči o svého chlapečka a tak byl chvíli u babičky, chvíli v Klokánku a pak zase s ní. Jmenoval se Radek. Po nějaké době se mámě narodilo další miminko, zase chlapeček a dostal jméno Roman.
Chvíli se tak nějak všichni tři protloukali a protože ona pořád pila a kluci byli zanedbaní, tak je sociální odbor mámě vzal a dal je do PPPD.
Radkovi bylo 13 a Románkovi 8.
Přechodná pěstounská péče
U přechodné pěstounky se měli fajn. Občas viděli i svou mamku, i starší setru a i babičku, která si je nemohla sice vzít, ale měla je ráda a chtěla s nimi být v kontaktu.
Přechodná pěstounka kluky od začátku směrovala na to, že se pro ně hledá nová rodina dlouhodobých pěstounů, kde budou moc zůstat až do dospělosti. Sama se pro ně stala tetou Monikou, ochránkyní, dospělou přítelkyní. Celý rok se trochu bála – pro takhle velké děti se rodina hledá už opravdu hodně špatně. Když se našla, bylo to jako zázrak.
Nová rodina
Šlo o nově zařazenou pěstounskou rodinu a kluci byli jejich první pěstounské děti. Předání bylo překotné a rychlé, nová dlouhodobá pěstounská rodina si to tak přála a teta Monika to akceptovala. Její velká, početná rodina, jíž byli kluci rok součástí, se s nimi nestihla ani rozloučit.
Akceptovala i to, že kluky nesměla navštívit a ani jim volat, přestože její Doprovodná organizace a psycholog doporučil kontakt nepřerušovat, ale Druhá doprovodná organizace a její klíčová pracovnice a její psycholog to prý novým pěstounům přikázali, prý kvůli snadnějšímu navazování vazby a rychlejšímu zvykání …
Pěstounství je profese. Musí mít nějaká pravidla. Zde měl být hned na začátku stanoven plán kontaktů během následujících týdnů mezi všemi zůčastněnými. Po nějaké době mělo dojít k vyhodnocení a dohodě jak dál. Jak je možné, že noví pěstouni odchází ze školení s tím, že nechápou, jak důležité je nepřerušovat citové vazby, které děti mají? Kdo je v procesu odpovědný za to, že si pěstoun dovolí zrušit kontakty s lidmi, které děti mají rády? Tady došlo i k ukončení styku s babičkou i mámou.
Přechodná pěstounka Monika má kamarádku Olinu. Ta je taky pěstounka a s tetou Monikou a kluky trávila hodně času. Mrzelo ji, že neví, co s nimi je, mrzelo to i její děti a celou její rodinu, stejně jako rodinu tety Moniky. A byla to právě ona, komu Radek jeden den zavolal a řekl jí, že ho Ospod během chvíle odveze pryč, protože ho jeho pěstounka obvinila ze sexuálního zneužití mladšího bráchy.
Trestní oznámení
OLINA TO POPISUJE TAKHLE: Oba kluky jsme poznali, když byli v PPPD u mé kamarádky. Starši byl pro malého vzor, táta i máma, kamarád. Byli na sebe velmi fixováni, ale to je vcelku pochopitelné u dětí s takovou historií života. U přechodné pěstounky, kde byli téměř rok, si užívali dětských radostí, navštěvovala je starší sestra i babička, chodili s nimi do ZOO, na procházky, vše bylo dobré a kluci zapomínali na trable, které měli za sebou a na návštěvy se vždy velmi těšili.
Pak jim byli vytipováni pěstouni, chlapci se odstěhovali. Po krátkém čase u pěstounů mi starší chlapec začal volat a svěřovat se se svými pocity a starostmi, s tim co ho trápí. Mnohokrát jsem mu vysvětlovala, že si vše musí zapadnout, že si všichni musí zvyknout, oni i pěstouni, a že se vše srovná ať tomu dá čas. Vše vyvrcholilo, když mu telefonicky volala sociální pracovnice z OSPODu s tím, že na něho podali trestní oznámení . A že bude muset z rodiny na žádost pěstounů odejít.
Bylo mu patnáct, byl vyděšený a vůbec nechápal, co měl provést a proč by měl odejít do ústavu. Naštěstí ho mohla opět přijmout Monika do PPPD a já se rozhodla požádat o svěření do naší péče.
Po sérii vyšetření, posudků, výslechů, bylo trestní oznámení odloženo. Radek je opravdu úplně normální kluk, bráchu nikdy sexuálně nezneužíval. Pěstounka nedokázala pochopit, že si jsou hodně blízcí, že Radek zastává i otcovskou roli, že se spolu objímají, přišlo jí to zvrácené …
Intimita a sexualita je při přípravách na pěstounskou péči hodně podceňované téma. Podle mě by ho měl obsáhnout sexuolog, ne třeba sociální pracovnice, která sama má se sexem očividně problém ( i také jsou…). To, co je pro někoho normální – spaní ve společné posteli, návštěva sauny, sezení na klíně, objetí … může být pro druhé nepřijatelné. A někoho může znechutit třeba i ranní erekce u dospívajícího kluka…
Kontakty
První kontakt kluků proběhl až po roce od jejich rozdělení, další byly odkládány, rušeny a nakonec Roman napsal dopis, že svého bráchu vídat nechce. Ten ale kontakt chtěl.
Chtěl vídat svého bráchu.
Dnes, po více než třech letech případovek, boje a soudů už je jasné, že kontakty mezi nimi nikdy neměly být přerušeny, závěry různých odborníků mluví o tom, že pěstouni řešili neadekvátně situaci, kdy se nedokázali společně sžít.
Mladší chlapec odmítá se svým bratrem mluvit, reaguje agresivně, jsou s ním výchovné potíže. Pěstouni obvinili staršího bratra z toho, že za to může on, tím jak si neustále vynucuje kontakt a otravuje jejich rodinu.
Starší, osmnáctiletý kluk se sesypal a rozhodl se, že se o kontakty přestane usilovat.
Olina, žena, která dokázala poskytnout domov 15letému klukovi, mluví o selhání Ospodu, o řadě Doprovodných organizací, které druzí pěstouni vystřídali, o psycholozích, kteří s nimi pracovali bez valného výsledku.
Zlobí se na celý systém a myslí si, že kdyby kluci zůstali u své mámy, sice alkoholičky, ale mámy, snad by jim i bylo líp.
Vzdávám to
Starší chlapec až teď, když se rozhodl svůj boj vzdát, začíná projevovat negativní emoce, mluví o tom, že nemá cenu chovat se správně, protože svět je nespravedlivý a uzavírá se do sebe. Chodí dál do školy a má skvělého psychoterapeuta, který ho po celou dobu provází.
Olina působí strašně unaveně, negativně a naštvaně. Jenže po chvíli mluvení se dostane k tomu, že selhala. Že když jí Radek volával a říkal, že není v té rodině spokojený, že se mu tam nelíbí, že mu říkala, musíš si zvyknout … Dnes by si za to prý nafackovala, protože měla hned poznat, že noví pěstouni nejsou ti vhodní.
Moje role
Úplnou náhodou jsem vyslechla vyprávění o tom, jak dostal psycholog zakázku na práci s dítětem, kterého sexuálně zneužíval sourozenec a ono se s tím sourozencem nyní musí stýkat. Psycholog dostal za úkol ho připravit, což se mu morálně příčí, protože to není správné. Kam ten svět spěje, když nutíme děti stýkat se s predátory.
A tak jsem si spojila jedno a druhé a ano, šlo o stejný příběh, jen z jiné strany. Jen tady někde zmizela informace, že se žádné násilí neprokázalo a že by bylo nutné pracovat s pěstouny, aby nahlédli na to, co svým postojem způsobují, ošetřit jejich strachy, možná nahlédnout na jejich životní přesvědčení, podívat se do rodinné historie, naťuknout téma vztahů s dospělými, biologickými dětmi a tak… Ale zakázka byla na chlapce, na to připravit ho kontakt, na kontakt s predátorem …
A tady se ptám: JAK TEDY FUNGUJE CELÝ SYSTÉM PĚSTOUNSKÉ PÉČE?
Kdo a jak může nakládat s informacemi, které v daném případě jsou? Je možné, že psycholog najatý Doprovodnou organizací na práci s dítětem neví, že zneužívání nebylo prokázáno? Má smysl pracovat s dítětem, jehož pěstouni manipulují? A DÁ SE TAKOVÁ MANIPULACE POZNAT Z JEDNOHO, DVOU SEZENÍ?
Jak kvalitní jsou přípravy pěstounů a jak hodně se dá člověk dopředu prozkoumat? Používají všechny kraje stejné metody prověřování? Jsou k tomu nějaké testy, tabulky, hodnoty?
Na jakém základě se vlastně “páruje?” Jaké mechanizmy předpovídají, která rodina je vhodná pro jaké dítě?
Je správné, aby přípravu dělaly Doprovodné organizace? Nevzniká tím náhodou nevyvážený vztah? A nezavírají potom Doprovodné organizace před určitými věcmi oči, protože pěstouna školily a doporučily pro zařazení?
A existuje orgán, který zpětně všechno prověří? Třeba to, proč pěstouni své obvinění neřešili nejdříve se svou Doprovodnou organizací, ale rovnou na policii? A ptá se někdo, jakou dostala rodina ve chvíli, kdy přijali oba kluky, podporu? Myslím tím opravdovou podporu psychoterapeuta, který má zkušenosti s traumatizovanými. dospívajícími dětmi v NRP ?
To, co se mi zdá úplně neskutečné, je to, kolik lidí se v případu angažovalo, kolik papírů bylo popsáno, kolik odborníků něco sepsalo a kolik případovek proběhlo a výsledek jsou dva rozbití sourozenci, kteří oba mají důvod nesnášet tenhle svět.
Dospělý starší brácha
Starší chlapec by se dál klidně mohl soudit. Mohl by požádat nějakou organizaci o pomoc, mohl by dokonce chtít bráchu do své péče. Mohl by si na něj čekat před školou, koupit mu nový mobil, slíbit mu motorku, mohl by obvinit bývalé pěstouny z týrání, mohl by si vzpomenout na různé věci … Mohl by se soudit se státem, který mu nedokázal zajistit jeho práva a bezpečí.
Neudělá nic z toho, protože má svého mladšího bráchu rád. Nechce být tím, kdo mu ubližuje. Vyklidil pole, vzdal to.
Na Ospodu je vedený spis, ve kterém je všechno. Všechny zprávy, vyšetření, dopisy. Jednou se tam bude moc Roman podívat.
A on se podívá.
Napsala Marcela T.
- Souzníte s námi? Snažíme se o našich životech vyprávět autenticky a pravdivě. Máme velké plány, ale potřebujeme vaši podporu, ať již sdílením našich článků a aktivit, tak třeba i finančním darem. Děkujeme.