Bylo nebylo, v jedné rodině došlo k tragické události.
Tatínek zabil maminku. V pokoji, kde se to odehrálo, seděl vyděšený čtyřletý kluk a plakal. Tatínek rychle dopil načatou flašku a odešel.
Sousedka slyšela hluk a tak zavolala na policii. Přijela policie, potom soudní lékař a sociální pracovnice. Dítě bylo prohlédnuto lékařem a bylo na sociální pracovnici, jak rozhodne, kam bude dítě umístěno.
Představme si 2 možné varianty:
V prvním případě šel chlapec do zařízení pro okamžitou pomoc. Tam ho také přijala teta a dala do postýlky, chlapec také křičel. Na starost si ho vzala holčička z jeho pokoje, (společně s ní tam byly ještě tři další děti) a snažila se ho utišit. Teta tam byla i ráno, a když šly ostatní děti do školy, věnovala se mu. Chlapec se počůral a pokakal. Teta měla v noci na starosti i jiné pokoje, proto dostal na spaní pleny. Prohlédla ho sociální pracovnice a objednala ho na vyšetření k psychologovi. Šla tam s ním nějaká nová teta, ta, která měla službu další týden.Nelíbila se mu. Neznal ji. Odmítl cokoliv říct, cokoli udělat.
V druhém případě šel do rodiny přechodných pěstounů. Teta ho dala do pokoje, kde byla postýlka i velká postel. Chlapec si lehl do postýlky, teta na postel. Začal brečet, teta natáhla ruku a hladila ho po tváři. Potichu mu zpívala, dokud neusnul. Ráno byl počůraný, ale žádné jiné dítě to nevidělo a teta vypadala, že jí to nevadí. Celý den si spolu hráli – hlavně s pejskem, kterého teta měla. Pejsek byl vycvičený a připravený na smutné dítě. Když začal mít záchvat vzteku, vzala ho do náručí. Nikomu to nevadilo, protože tam byli jenom oni. Po několika dnech se spolu odvážili jít ven a po třech týdnech za nimi přijela teta – psycholožka z Doprovodné organizace pěstounů. Povídala si s pěstounkou i chlapcem, chlapec jí namaloval auto a obrázek jí dal.
Dobrý konec
Tenhle příběh dopadl dobře. Sociální pracovnice navrhla soudci, který měl v noci službu, svěření chlapce k přechodným pěstounům a soud návrhu vyhověl. Odpověď na to, proč chlapec nešel ihned do své širší rodiny je prostá: babičce bylo přes sedmdesát let a po oznámení, že je její dcera mrtvá se zhroutila a sestra matky bydlela v cizině. Otec je cizinec a žádní jeho příbuzní se na území našeho státu nežijí. Po pěti měsících se definitivně do Čech vrátila sestra maminky a chlapec přešel do její péče.
Dítě v krizi nepotřebuje přesný popis toho, jak na tom je psychicky, který je navíc zkreslený danou situací. Potřebuje uhladit ty nejhlubší rány. Potřebuje někoho, kdo se bude věnovat jen jemu, ve dne v noci. Potřebuje si k někomu v noci zalézt, u toho stejného člověka se ráno probudit. Potřebuje získat naději, že jednou bude zase dobře. Nepotřebuje řád, ale individuální péči. Nepotřebuje o přízeň „ tety“ bojovat s jinými dětmi. Nepotřebuje žádnou nálepku, potřebuje péči.
