Stát dnes od pěstounů očekává profesionalitu. Ale profesionalita není zadarmo. Aby pěstouni mohli pečovat opravdu dobře – a nejen „nějak“ – potřebují síť podpory, která se na ně nezhroutí při prvním problému.
Myslíme, že nastal čas mluvit otevřeně
MPSV ve své metodice doporučuje, aby 55% částky příspěvku na doprovázení pěstounských rodin organizace využily na svůj provoz. Hradí tedy provoz kanceláří, cesty autem, mzdy pracovníků, kteří pěstouny doprovází, ředitele, účetní.
Na služby nad rámec odborného poradenství (které poskytuje klíčová pracovnice v rámci své návštěvy 1x za 2 měsíce v rodině pěstouna, případně i jinak) jako je psychoterapie, supervice, vzdělávání pěstounů a tolik nutná odpočinek pro pěstouna – doporučuje 45% z částky.
Pomoc s kontakty s biologickou rodinou + odborná pomoc - max 14 133 Kč na rodinu a rok
Pěstoun má podle zákona právo na pomoc při udržování a rozvíjení vztahů dítěte s blízkými lidmi – a stát se k tomu i hrdě hlásí. Zákon mluví jasně: pěstoun není tím, kdo má kontakt dítěte s biologickou rodinou pouze snášet nebo zajišťovat technicky. Pěstoun má mít podporu, pomoc, odborné vedení a zázemí. Tohle všechno s cílem, aby dítě mohlo bezpečně rozvíjet svou identitu – a pokud je to možné, udržet či obnovit vztah s vlastní rodinou.
Ale jaká je realita?
Podpora kontaktu je jednou z nejtěžších a nejcitlivějších oblastí v pěstounství. Vyžaduje klid, odbornost, čas a často i překonávání velmi bolestných emocí – dítěte, rodiče i pěstouna. A stát na to vyčleňuje maximum 14 350 Kč ročně na rodinu, přičemž z této částky má být hrazeno vše: nejen kontakty, ale i terapie, supervize, odborné konzultace…
Dáme-li to do kontextu:
-
Za tuto částku mají být zajištěny asistované kontakty (včetně příprav, místností, doprovodů a hodnocení).
-
Současně z těchto peněz mají být hrazeny terapie pro pěstouna (které jinde stát nepodporuje) a supervize.
-
A pokud pěstoun doprovází dítě na kontakt do věznice nebo přes půl republiky, zaplatí se z téhož balíku i doprava, někdy i ubytování.
A výsledek? Pomoc, která má být stabilní, se stává nejistou, podmíněnou, krácenou a často nedostupnou.
Dvě otázky, které si musíme položit
-
Opravdu se stát snaží, aby pěstoun mohl plnit svou roli dobře a bezpečně – pro dítě i pro sebe?
-
Chceme pěstouny motivovat, aby spolupracovali s biologickými rodiči, když jim k tomu nedáme podmínky ani čas, ani pomoc, která by nebyla spojena s finančním stresem a nedůvěrou?
Když má pěstoun dítě doprovázet na kontakt, kde je třeba asistence, příprava i vyhodnocení – nemůže to být bráno jako nadstandard. To je základní součást péče o dítě, které bylo vykořeněno a potřebuje porozumět svému původu, i když s ním není v kontaktu.
Když má dítě rodiče ve výkonu trestu, nebo v jiném kraji, není přece možné čekat, že pečující osoba pojede za své peníze na druhý konec republiky. Nejde tu o výlet – jde o naplňování základního práva dítěte.
A když pěstoun sám potřebuje oporu, aby mohl těmto složitým kontaktům čelit, přirozeně potřebuje supervizi, terapii a odborný rámec. To není luxus. To je nutnost.
Jen tak mimochodem : Terapie i supervize jsou dvě různé cesty podpory
Jsou to odlišné nástroje, které mají jiný cíl, jinou dynamiku a také jiného nositele.
-
Psychoterapie je místo, kde může pěstoun zpracovávat vlastní emoce, bolest, vyčerpání, únavu, bezmoc i vztek. Kde může mluvit o věcech, které se nesdílí ani s kolegy, ani s rodinou. Terapie je osobní, hluboká a citlivá práce, která vyžaduje důvěru a soukromí.
-
Supervize je odborná reflexe role pěstouna, jeho rozhodnutí, hranic, postojů. Je to prostor, kde se rozebírá vztah k dítěti, ke škole, k úřadům. Kde se zpracovávají konflikty, ale i úspěchy. Supervize pomáhá vidět z odstupu, ale stále v bezpečí a s respektem.
A MEZI NÁMI: Tyto dvě role nemůže a nesmí zastupovat klíčová pracovnice. Proč?
Klíčová pracovnice není terapeut ani supervizor
Pěstoun musí s klíčovou pracovnicí spolupracovat, požadovat po ní konkrétní činy (např. zásah ve škole, kontakt s úřadem, zprostředkování služeb). Zároveň je to osoba, která vede zápisy, které mohou být použity při hodnocení, kontrole či při sporech.
Ve chvíli, kdy se z této osoby stane někdo, komu svěřuji své nejintimnější pocity, ztrácím jistotu. Každé slovo může být později interpretováno, zaznamenáno, sdíleno. Místo bezpečí vzniká napětí. A z podpory se stává kontrolní mechanismus.
Terapie i supervize jsou role, které vyžadují absolutní důvěru a odstup od výkonu sociální práce. Pokud se tyto role míchají, ztrácí svou sílu – a pěstoun ztrácí prostor pro vlastní stabilitu.
Vzdělání - 24 hod za rok - max. 7 067 Kč
Většina z nás, pěstounů se chceme vzdělávat. Chceme být kompetentní, reflektující, stabilní.
Potřebujeme příležitost ke skutečnému růstu. Potřebuje být součástí odborné komunity, která reflektuje realitu praxe, která otevírá otázky, místo aby je uzavírala v předem připravených powerpointech.
Potřebuje prostor pro interaktivní vzdělávání, které umožní výměnu zkušeností, supervizi, nácvik, diskuzi nad případy. Potřebuje lektory z praxe, kteří nečtou ze zákona, ale sdílí živé zkušenosti. Potřebuje respekt ke svému času i náročnosti pěstounství.
Pokud stát věří, že rodinná péče je lepší než ústavní, musí investovat do jejího fungování nejen morálně, ale i prakticky. Jinak riskujeme, že pěstouni – byť srdcem oddaní – nebudou mít sílu, čas ani oporu, kterou tahle práce vyžaduje.
Chce stát opravdu, abychom mohli pečovat dobře – a správně?
Tato otázka není provokace. Je to výzva k diskusi.
Pěstounství není dobrovolnictví. Je to práce. A ta potřebuje systém podpory.
Pěstounství je hluboce lidská a zároveň odborně náročná profese. Žádný učitel, lékař ani psycholog nepracuje bez možnosti supervize nebo osobní terapie. Proč by pěstoun měl?
Pokud chceme, aby pěstouni dlouhodobě a zdravě pečovali o děti, které přicházejí z raněných vztahů, musíme jim dát přístup ke kvalitnímu terapeutickému zázemí – a chránit jejich důvěru stejně jako chráníme důvěru dítěte ke svému terapeutovi.
To není luxus. To je základ kvalitní péče.
Respit v rozsahu 14 dní za rok a právo na využití Krátkodobé péče - max 10 600 Kč na rodinu
Zákon říká: Doprovázející subjekt musí pěstounům nabídnout možnosti, jak lze právo na pomoc s osobní péčí o dítě/zajištění celodenní péče o svěřené dítě realizovat (možnosti musí být v souladu s IPODEM). Pěstoun si z těchto možností vybere. Pokud jsou důvody, proč nejde realizovat respit tímto způsobem a osobní péči o dítě by měla poskytovat osoba příbuzná nebo blízká, pak musí splňovat způsobilost a mít smluvní vztah s DO.
Tak co, připadají vám nabízené služby dostatečné?
Pokračování
Díl I – vysvětlení pojmů
Díl II. – čísla a propočet
